Jan 6
1 Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.
Потом отиде Исус преко мора галилејског код Тиверијаде.
2 A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
И за Њим иђаше мноштво народа, јер виђаху чудеса Његова која чињаше на болесницима.
3 I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
А Исус изиђе на гору, и онде сеђаше са ученицима својим.
4 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
А беше близу пасха, празник јеврејски.
5 Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
Подигнувши, дакле, Исус очи, и видевши да мноштво народа иде к Њему, рече Филипу: Где ћемо купити хлеба да ови једу?
6 (Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)
А ово говораше кушајући га, јер сам знаше шта ће чинити.
7 Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
Одговори Му Филип: Двеста гроша хлеба није доста да сваком од њих по мало допадне.
8 Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
Рече Му један од ученика Његових, Андрија, брат Симона Петра:
9 Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
Овде има једно момче које има пет хлебова јечмених и две рибе; али шта је то на толики свет!
10 I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
А Исус рече: Посадите људе. А беше траве много на ономе месту. Посади се дакле људи на број око пет хиљада.
11 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.
А Исус узевши оне хлебове, и давши хвалу, даде ученицима, а ученици онима који беху посађени; тако и од риба колико хтеше.
12 A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
И кад се наситише, рече ученицима својим: Скупите комаде што претекоше да ништа не пропадне.
13 I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.
И скупише, и напунише дванаест котарица комада од пет хлебова јечмених што претече иза оних што су јели.
14 Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
А људи видевши чудо које учини Исус говораху: Ово је заиста онај пророк који треба да дође на свет.
15 Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
А кад разуме Исус да хоће да дођу да Га ухвате и да Га учине царем, отиде опет у гору сам.
16 Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
А кад би увече сиђоше ученици Његови на море,
17 A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
И уђоше у лађу, и пођоше преко мора у Капернаум. И већ се беше смркло, а Исус не беше дошао к њима.
18 Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
А море се подизаше од великог ветра.
19 A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.
Возивши, пак, око двадесет и пет или тридесет потркалишта угледаше Исуса где иде по мору и беше дошао близу до лађе, и уплашише се.
20 On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
А Он им рече: Ја сам; не бојте се.
21 I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
Онда Га с радошћу узеше у лађу; и одмах лађа би на земљи у коју иђаху.
22 Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
Сутрадан, пак, народ који стајаше преко мора кад виде да лађе друге не беше онде осим оне једне што у њу уђоше ученици Његови, и да не уђе Исус с ученицима својим у лађу него сами ученици Његови отидоше,
23 (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán, )
А друге лађе из Тиверијаде дођоше близу оног места где једоше хлеб кад Господ даде хвалу,
24 Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
Кад виде народ да Исуса не беше онде ни ученика Његових, уђоше и они у лађе, и дођоше у Капернаум да траже Исуса.
25 A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
И нашавши Га преко мора рекоше Му: Рави! Кад си дошао овамо?
26 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
Исус им одговори и рече: Заиста, заиста вам кажем: не тражите ме што чудеса видесте, него што једосте хлеба и наситисте се.
27 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec. (aiōnios g166)
Старајте се не за јело које пролази, него за јело које остаје за вечни живот, које ће вам дати Син човечији, јер овог потврди Отац Бог. (aiōnios g166)
28 Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
А они Му рекоше: Шта ћемо чинити да радимо дела Божија?
29 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
Одговори Исус и рече им: Ово је дело Божије да верујете оног кога Он посла.
30 I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
А они Му рекоше: Какав дакле ти показујеш знак да видимо и да верујемо? Шта радиш ти?
31 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
Очеви наши једоше ману у пустињи, као што је написано: Хлеб с неба даде им да једу.
32 Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
Тада им рече Исус: Заиста, заиста вам кажем: Мојсије не даде вама хлеб с неба, него вам Отац мој даје хлеб истинити с неба;
33 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.
Јер је хлеб Божији онај који силази с неба и даје живот свету.
34 A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
Тада Му рекоше: Господе! Дај нам свагда тај хлеб.
35 I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
А Исус им рече: Ја сам хлеб живота: Који мени долази неће огладнети, и који мене верује неће никад ожеднети.
36 Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
Него вам казах да ме и видесте и не верујете.
37 Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
Све што мени даје Отац к мени ће доћи; и који долази к мени нећу га истерати напоље.
38 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.
Јер сиђох с неба не да чиним вољу своју, него вољу Оца који ме посла.
39 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
А ово је воља Оца који ме посла да од оног што ми даде ништа не изгубим, него да га васкрснем у последњи дан.
40 A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (aiōnios g166)
А ово је воља Оног који ме посла да сваки који види Сина и верује Га има живот вечни; и ја ћу га васкрснути у последњи дан. (aiōnios g166)
41 I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.
Тада викаху Јевреји на Њега што рече: Ја сам хлеб који сиђе с неба.
42 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
И говораху: Није ли ово Исус, син Јосифов, коме ми знамо оца и матер? Како дакле он говори: Ја сиђох с неба?
43 Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
Онда Исус одговори и рече им: Не вичите међу собом.
44 Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
Нико не може доћи к мени ако га не довуче Отац који ме посла; и ја ћу га васкрснути у последњи дан.
45 Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
У пророцима стоји написано: и биће сви научени од Бога. Сваки који чује од Оца и научи, доћи ће к мени.
46 Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.
Не да је ко видео Оца осим Оног који је од Бога: Он виде Оца.
Заиста, заиста вам кажем: који верује мене има живот вечни. (aiōnios g166)
48 Jáť jsem ten chléb života.
Ја сам Хлеб живота.
49 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
Очеви ваши једоше ману у пустињи, и помреше.
50 Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
Ово је хлеб који силази с неба: да који од Њега једе не умре.
51 Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. (aiōn g165)
Ја сам хлеб живи који сиђе с неба; који једе од овог хлеба живеће вавек; и хлеб који ћу ја дати тело је моје, које ћу дати за живот света. (aiōn g165)
52 Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?
А Јевреји се препираху међу собом говорећи: Како може овај дати нама тело своје да једемо?
53 I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
А Исус им рече: Заиста, заиста вам кажем: ако не једете тело Сина човечијег и не пијете крв Његову, нећете имати живот у себи.
54 Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. (aiōnios g166)
Који једе моје тело и пије моју крв има живот вечни, и ја ћу га васкрснути у последњи дан: (aiōnios g166)
55 Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
Јер је тело моје право јело и крв моја право пиће.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
Који једе моје тело и пије моју крв стоји у мени и ја у њему.
57 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
Као што ме посла живи Отац, и ја живим Оца ради; и који једе мене и он ће живети мене ради.
58 Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. (aiōn g165)
Ово је хлеб који сиђе с неба: не као што ваши очеви једоше ману, и помреше; који једе хлеб овај живеће вавек. (aiōn g165)
59 Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.
Ово рече у зборници кад учаше у Капернауму.
60 Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?
Тада многи од ученика Његових који слушаху рекоше: Ово је тврда беседа! Ко је може слушати?
61 Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
А Исус знајући у себи да ученици Његови вичу на то, рече им: Зар вас ово саблажњава?
62 Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?
А кад видите Сина човечијег да одлази горе где је пре био?
63 Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.
Дух је оно што оживљава; тело не помаже ништа. Речи које вам ја рекох дух су и живот су.
64 Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
Али имају неки међу вама који не верују. Јер знаше Исус од почетка који су што не верују, и ко ће Га издати.
65 I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.
И рече: Зато вам рекох да нико не може доћи к мени ако му не буде дано од Оца мог.
66 A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
Од тада многи од ученика Његових отидоше натраг, и више не иђаху с Њим.
67 Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?
А Исус рече дванаесторици: Да нећете и ви отићи?
Тада Му одговори Симон Петар: Господе! Коме ћемо ићи? Ти имаш речи вечног живота. (aiōnios g166)
69 A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
И ми веровасмо и познасмо да си Ти Христос, Син Бога Живога.
70 Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
Исус им одговори: Не изабрах ли ја вас дванаесторицу, и један је од вас ђаво?
71 A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
А говораше за Јуду Симонова Искариота, јер Га он хтеде издати, и беше један од дванаесторице.
