Jan 4
1 A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,
Pea ko ia, ʻi he ʻilo ʻe he ʻEiki kuo fanongo ʻae kau Fālesi, ʻoku ului pea papitaiso ʻe Sisu ʻae kau ākonga tokolahi ʻia Sione,
2 (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho, )
(Ka naʻe ʻikai fai papitaiso ʻe Sisu, ka ko ʻene kau ākonga, )
3 Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.
Naʻe mahuʻi ia mei Siutea, pea toe ʻalu ki Kāleli.
4 Musil pak jíti skrze Samaří.
Pea naʻe totonu ke ʻalu atu ʻi Samēlia.
5 I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
Pea hoko ia ki ha kolo ʻo Samēlia, naʻe ui ko Saika, ʻo ofi ki he potu fonua naʻe foaki ʻe Sēkope ki hono foha ko Siosefa.
6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.
Pea naʻe ʻi ai ʻae vai keli ʻo Sēkope. Pea kuo hela ʻa Sisu ʻi he fononga, pea nofo ia ʻi he [ngutu ]vai: pea ko hono ono nai ʻoe feituʻulaʻā.
7 I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.
Mo ʻene ʻalu ange ha fefine Samēlia ke ʻutu vai: pea pehē ʻe Sisu kiate ia, “Foaki mai kiate au ke u inu.”
8 (Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)
(He kuo ʻalu ʻene kau ākonga ki he kolo ke fakatau meʻakai.)
9 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
Pea pehēange ʻe he fefine Samēlia kiate ia, “Ko e Siu koe, pea ʻoku fēfeeʻi hoʻo tala inu kiate au, ko e fefine Samēlia?” He ʻoku ʻikai feʻofoʻofani ʻae kakai Siu mo e kakai Samēlia.
10 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.
Pea leaange ʻa Sisu, ʻo pehē kiate ia, “Ka ne ke ʻilo ʻe koe ʻae foaki ʻae ʻOtua, pea mo ia ʻoku pehē kiate koe, Foaki mai kiate au ke u inu; pehē, kuo ke kole kiate ia, ka ne foaki kiate koe ʻae vai moʻui.”
11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
Pea pehē ʻe he fefine kiate ia, “ʻEiki, ʻoku ʻikai haʻo meʻa ke ʻutu ʻaki, pea ʻoku māʻulalo ʻae vai: pea ʻoku ke maʻu mei fē ʻae vai moʻui ko ia?
12 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
ʻOku ke lahi koe ʻi heʻemau tamai ko Sēkope, ʻaia naʻe foaki ʻae vai kiate kimautolu, pea naʻe inu ai ia, mo ʻene fānau, mo ʻene fanga manu?”
13 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
Pea leaange ʻa Sisu, ʻo pehē kiate ia, “Ko ia ʻoku inu ʻi he vai ni, ʻe toe fieinu ia:
15 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
Pea pehē ʻe he fefine kiate ia, “ʻEiki, foaki mai ʻae vai ni kiate au, ke ʻoua naʻaku fieinu pe haʻu ki heni ke ʻutu.”
16 Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.
Pea talaange ʻe Sisu kiate ia, “ʻAlu, ʻo ui ho husepāniti, pea haʻu ki heni.”
17 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
Pea leaange ʻae fefine, ʻo pehē, “ʻOku ʻikai haku husepāniti.” Pea tala ʻe Sisu kiate ia, “ʻOku moʻoni hoʻo lea, ʻOku ʻikai haku husepāniti:
18 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
He naʻa ke maʻu ʻae husepāniti ʻe toko nima; pea ko ia ʻoku ke maʻu ni, ʻoku ʻikai ko ho husepāniti: he meʻa ko ia kuo ke lea moʻoni.”
19 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
Pea pehē ʻe he fefine kiate ia, “ʻEiki, kuo u ʻilo ni ko e palōfita ʻa koe.
20 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.
Naʻe hū ʻemau ngaahi tamai ʻi he moʻunga ko eni; ka ʻoku pehē ʻekimoutolu, ʻoku ʻi Selūsalema ʻae potu ʻoku totonu ke fai ai ʻe he kakai ʻae hū.”
21 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
Pea talaange ʻe Sisu kiate ia, “Fefine, tui mai kiate au, ʻoku haʻu ʻae ʻaho, ʻe ʻikai te mou hū ai ki he Tamai ʻi he moʻunga ni, pē ʻi Selūsalema.
22 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
ʻOku ʻikai te mou ʻilo ʻaia ʻoku mou hū ki ai: ʻoku mau ʻilo ʻaia ʻoku mau hū ki ai: he ʻoku mei he kakai Siu ʻae fakamoʻui.
23 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
Ka ʻoku haʻu ʻae ʻaho, pea kuo hoko ni, ʻe hū ai ki he Tamai ʻae kakai hū moʻoni ʻi he laumalie mo e mo'oni: he 'oku kumi 'e he Tamai ʻae kakai pehē ke hū kiate ia.
24 Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
Ko e ʻOtua ko e Laumālie: pea ko kinautolu ʻoku hū kiate ia, ʻoku totonu ke hū ʻi he laumālie mo e moʻoni.”
25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
Pea pehē ʻe he fefine kiate ia, “ʻOku ou ʻilo ʻoku haʻu ʻae Misaia (ʻoku ui ko Kalaisi): pea ka haʻu ia, te ne fakahā ʻae meʻa kotoa pē kiate kimautolu.”
26 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
Pea talaange ʻe Sisu kiate ia, “Ko au ia ʻoku ou lea kiate koe.”
27 A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
Pea feʻunga mo ia, kuo haʻu ʻene kau ākonga, ʻonau ofo ʻi heʻene talanoa mo e fefine: ka naʻe ʻikai pehē ʻe ha taha, “Ko e hā ʻoku ke kumi?” pē, “Ko e hā ʻoku ke talanoa ai mo ia?”
28 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
“Pea naʻe tuku ʻe he fefine ʻene hina vai, pea ʻalu ki he kolo, ʻo ne pehē ki he kakai,
29 Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
“Haʻu, ʻo mamata ki he tangata, kuo ne tala kiate au ʻae meʻa kotoa pē naʻaku fai: ko e Kalaisi eni pe ʻikai?”
30 Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
Pea naʻa nau ʻalu ai mei he kolo, ʻo haʻu kiate ia.
31 Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
Pea lolotonga ia, naʻe fakakolekole ʻene kau ākonga kiate ia, ʻo pehē, “Lāpai, ke ke kai.”
32 A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
Ka naʻe pehē ʻe ia kiate kinautolu, “ʻOku ai ʻeku meʻa ke kai ʻoku ʻikai te mou ʻiloa.”
33 Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
Ko ia naʻe fepehēʻaki ai ʻae kau ākonga, “Kuo ʻomi ʻe ha tangata haʻane meʻa ke kai?”
34 Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
Pea talaange ʻe Sisu kiate kinautolu, “Ko ʻeku meʻakai ko e fai ʻae loto ʻo ia naʻa ne fekau au, pea fakaʻosi ʻene ngāue.
35 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
ʻIkai ʻoku mou pehē, ‘Ko e māhina ʻe fā, pea hoko ʻae ututaʻu?’ Vakai, ʻoku ou tala kiate kimoutolu, Hanga hake homou mata, ʻo vakai ki he ngaahi ngoue; he ʻoku hina ia ki he ututaʻu.
36 Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne. (aiōnios g166)
Pea ko ia ʻoku tuʻusi ʻoku maʻu ʻae totongi ʻo ne tānaki ʻae fua ki he moʻui taʻengata: koeʻuhi ke fiefia fakataha ʻaia ʻoku tūtuuʻi mo ia ʻoku tuʻusi. (aiōnios g166)
37 Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
Pea ʻi he meʻa ni ʻoku moʻoni ai ʻae tala ko ia, ‘ʻOku tūtuuʻi ʻe he tokotaha, kae tuʻusi ʻe ha taha kehe.’
38 Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
Naʻaku fekau ʻakimoutolu ke tuʻusi ʻaia naʻe ʻikai te mou ngāue ki ai: naʻe ngāue ʻae kau tangata kehe, pea ʻoku mou maʻu ʻenau ngāue.”
39 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
Pea naʻe tui kiate ia ʻae tokolahi ʻoe kakai Samēlia, ʻi he kolo ko ia, ko e meʻa ʻi he lea ʻae fefine, ʻi heʻene pehē, “Naʻa ne tala kiate au ʻae meʻa kotoa pē naʻaku fai.”
40 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
Pea ʻi he haʻu ʻae kakai Samēlia kiate ia, naʻa nau fakakolekole kiate ia ke ne nofo mo kinautolu: pea naʻe nofo ai ia ʻi he ʻaho ʻe ua.
41 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
Pea tui ʻae tokolahi kehe ko e meʻa ʻi heʻene lea ʻaʻana;
42 A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.
ʻO nau pehē ki he fefine, “Ko eni ʻoku mau tui, ka ʻoku ʻikai ʻi hoʻo lea: he kuo mau fanongo ʻekimautolu, pea mau ʻilo ko e Kalaisi moʻoni eni, ko e Fakamoʻui ʻo māmani.”
43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
Pea hili ʻae ʻaho ʻe ua, naʻe ʻalu ia mei ai, ʻo fononga ki Kāleli.
44 Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.
“Ka naʻe fakamoʻoni ʻe Sisu, ʻoku ʻikai ha palōfita ʻoku ne maʻu ʻae fakaʻapaʻapa ʻi hono fonua.”
45 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.
Pea ʻi heʻene hoko ki Kāleli, naʻe maʻu ia ʻe he kakai Kāleli, he naʻa nau mamata ki he ngaahi meʻa kotoa pē naʻa ne fai ʻi Selūsalema ʻi he kātoanga: he naʻa nau ʻalu foki ki he kātoanga.
46 Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
Pea naʻe toe haʻu ʻa Sisu ki Kena ʻo Kāleli, naʻa ne liliu ai ʻae vai ko e uaine. Pea naʻe ʻi ai ʻae ʻeiki naʻe mahaki hono foha ʻi Kapaneume.
47 Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
Pea ʻi heʻene fanongo kuo haʻu ʻa Sisu mei Siutea ki Kāleli, ne ne ʻalu ki ai, ʻo ne fakakolekole kiate ia ke ne ʻalu hifo, ʻo fakamoʻui hono foha: he kuo ofi ʻene mate.
48 I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
Pea tala ʻe Sisu, kiate ia, “Kapau ʻoku ʻikai te mou mamata ki he ngaahi fakaʻilonga, mo e meʻa fakaofo, ʻe ʻikai te mou tui.”
49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.
Pea talaange ʻe he tangataʻeiki kiate ia, ʻEiki, keta ō hifo, naʻa mate hoku foha.
50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.
Pea pehē ʻe Sisu kiate ia, “ʻAlu koe ʻoku moʻui ho foha.” Pea tui ʻae tangata ki he lea kuo lea ʻaki ʻe Sisu kiate ia, pea ʻalu ia.
51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.
Pea ʻi heʻene kei ʻalu, naʻe fakafetaulaki mai kiate ia ʻene kau tamaioʻeiki, ʻonau tala [kiate ]ia, ʻo pehē, “ʻOku moʻui ho foha.”
52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
Pea fehuʻi ai ia kiate kinautolu ki he feituʻulaʻā naʻe kamata moʻui ai ia. Pea nau pehē kiate ia, “ʻAneafi ʻi hono fitu ʻoe feituʻulaʻā naʻe mahuʻi ʻae mofi ʻiate ia.”
53 Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
Pea naʻe ʻilo ʻe he tamai ko e feituʻulaʻā pe ko ia naʻe pehē ai ʻe Sisu kiate ia, ʻOku moʻui ho foha: pea naʻe tui ai ia, pea mo hono fale kotoa pē.
54 To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.
Ko hono ua eni ʻoe mana naʻe fai ʻe Sisu, ʻi heʻene haʻu mei Siutea ki Kāleli.
