Jan 17

1 To pověděv Ježíš, i pozdvihl očí svých k nebi a řekl: Otče, přišlať jest hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe;

Te besede je govoril Jezus in svoje oči povzdignil k nebu ter rekel: »Oče, prišla je ura; proslavi svojega Sina, da bo lahko tudi tvoj Sin proslavil tebe,

2 Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, on život věčný dal. (aiōnios g166)

kakor si mu izročil oblast nad vsem mesom, da bi on lahko dal večno življenje tolikim, kolikor si mu jih dal. (aiōnios g166)

3 Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. (aiōnios g166)

In to je večno življenje, da bi oni lahko spoznali tebe, edinega resničnega Boga in Jezusa Kristusa, ki si ga poslal. (aiōnios g166)

4 Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.

Jaz sem te proslavil na zemlji. Končal sem delo, ki si mi ga dal, da ga opravim.

5 A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého, slávou, kterouž jsem měl u tebe, prve nežli svět byl.

In sedaj, oh Oče, me proslavi pri samem sebi s slavo, ki sem jo imel s teboj, preden je bil svet.

6 Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť jsou byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali.

Jasno sem pokazal tvoje ime ljudem, ki mi jih daješ ven iz sveta. Bili so tvoji in ti jih daješ meni in ohranili so tvojo besedo.

7 A nyní poznali, že všecky věci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou.

Sedaj so spoznali, da so vse stvari, katerekoli si mi dal, od tebe.

8 Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali vpravdě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal.

Kajti dal sem jim besede, ki jih ti daješ meni in sprejeli so jih in zagotovo so spoznali, da sem prišel od tebe in verovali so, da si me ti poslal.

9 Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou.

Jaz prosim zanje. Ne prosim za svet, temveč za tiste, ki si mi jih ti dal, kajti tvoji so.

10 A všecky věci mé tvé jsou, a tvé mé jsou, a já oslaven jsem v nich.

In vse moje je tvoje in tvoje je moje in proslavljen sem v njih.

11 Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, ať by byli jedno jako i my.

In sedaj nisem več na svetu, toda ti so na svetu, jaz pa prihajam k tebi. Sveti Oče, po svojem lastnem imenu ohrani te, ki si mi jih dal, da bodo lahko eno, kakor sva midva.

12 Dokudž jsem s nimi byl na světě, já jsem jich ostříhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby #se Písmo naplnilo.

Dokler sem bil z njimi na svetu, sem jih varoval v tvojem imenu. Te, ki mi jih daješ, sem obvaroval in nihče izmed njih ni izgubljen, razen sina pogube, da se lahko izpolni pismo.

13 Ale nyní k tobě jdu, a toto mluvím na světě, aby měli radost mou plnou v sobě.

In sedaj prihajam k tebi in te stvari govorim na svetu, da bodo mojo radost lahko imeli v sebi izpolnjeno.

14 Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako i já nejsem z světa.

Dal sem jim tvojo besedo, svet pa jih je sovražil, ker niso od sveta, celó kakor jaz nisem od sveta.

15 Neprosímť, abys je vzal z světa, ale abys jich zachoval od zlého.

Ne prosim, da bi jih vzel iz sveta, temveč, da bi jih varoval pred zlom.

16 Z světať nejsou, jakož i já nejsem z světa.

Niso od sveta, celó kakor jaz nisem od sveta.

17 Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.

Posvetí jih po svoji resnici. Tvoja beseda je resnica.

18 Jakož jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.

Kakor si me ti poslal v svet, točno tako sem jih tudi jaz poslal v svet.

19 A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.

In zaradi njih se posvečujem, da bodo tudi oni lahko posvečeni preko resnice.

20 Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne,

Niti ne prosim samo za té, temveč tudi za tiste, ki bodo po njihovi besedi verovali vame,

21 Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal.

da bi bili lahko vsi eno, kakor si ti, Oče, v meni in jaz v tebi, da bi bili lahko tudi oni eno v nas [treh], da bi svet lahko veroval, da si me ti poslal.

22 A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jakož i my jedno jsme.

In slavo, ki mi jo daješ, sem dal njim, da bodo lahko eno, tako kakor smo mi [trije] eno;

23 Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs i mne miloval.

jaz v njih in ti v meni, da bodo lahko izpopolnjeni v enem in da bo svet lahko spoznal, da si me ti poslal in da si jih ljubil, kakor si ljubil mene.

24 Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa.

Oče, hočem, da bodo tudi tisti, ki si mi jih dal, z menoj, kjer sem jaz, da bodo lahko gledali mojo slavo, ki si mi jo dal, kajti ljubil si me pred ustanovitvijo sveta.

25 Otče spravedlivý, tebeť jest svět nepoznal, ale já jsem tebe poznal, a i tito poznali, že jsi ty mne poslal.

Oh pravični Oče, svet te ni spoznal, toda jaz sem te spoznal in ti so spoznali, da si me ti poslal.

26 A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a ještě známo učiním, aby to milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich.

In razglasil sem jim tvoje ime in ga bom razglašal, da bo ljubezen, s katero si me ljubil, lahko v njih in jaz v njih.«