Jan 14
1 Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.
Да се не плаши срце ваше, верујте Бога, и мене верујте.
2 V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.
Многи су станови у кући Оца мог. А да није тако, казао бих вам; идем да вам приправим место.
3 Jduť, abych vám připravil místo. A odejdu-liť, a připravím vám místo, zaseť přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.
И кад отидем и приправим вам место, опет ћу доћи, и узећу вас к себи да и ви будете где сам ја.
4 A kam já jdu, víte, i cestu víte.
И куда ја идем знате, и пут знате.
5 Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?
Рече Му Тома: Господе! Не знамо куда идеш; и како можемо пут знати?
6 Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.
Исус му рече: Ја сам пут и истина и живот; нико неће доћи к Оцу до кроза ме.
7 Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.
Кад бисте мене знали онда бисте знали и Оца мог; и одселе познајете Га, и видесте Га.
8 Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.
Рече Му Филип: Господе! Покажи нам Оца и биће нам доста.
9 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?
Исус му рече: Толико сам време с вама и ниси ме познао, Филипе? Који виде мене, виде Оца; па како ти говориш: Покажи нам Оца?
10 A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.
Зар не верујеш да сам ја у Оцу и Отац у мени? Речи које вам ја говорим не говорим од себе; него Отац који стоји у мени Он твори дела.
11 Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi.
Верујте мени да сам ја у Оцу и Отац у мени; ако ли мени не верујете, верујте ми по тим делима.
12 Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému.
Заиста, заиста вам кажем: који верује мене, дела која ја творим и он ће творити, и већа ће од ових творити; јер ја идем к Оцу свом;
13 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu.
И шта год заиштете у Оца у име моје, оно ћу вам учинити, да се прослави Отац у Сину.
14 Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.
И ако шта заиштете у име моје, ја ћу учинити.
15 Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.
Ако имате љубав к мени, заповести моје држите.
И ја ћу умолити Оца, и даће вам другог утешитеља да буде с вама вавек: (aiōn g165)
17 Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude.
Духа истине, ког свет не може примити, јер Га не види нити Га познаје; а ви Га познајете, јер у вама стоји, и у вама ће бити.
18 Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.
Нећу вас оставити сиротне; доћи ћу к вама.
19 Ještě maličko, a svět mne již neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete.
Још мало и свет мене више неће видети; а ви ћете ме видети; јер ја живим, и ви ћете живети.
20 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.
У онај ћете ви дан дознати да сам ја у Оцу свом, и ви у мени, и ја у вама.
21 Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.
Ко има заповести моје и држи их, он је онај што има љубав к мени; а који има љубав к мени имаће к њему љубав Отац мој; и ја ћу имати љубав к њему, и јавићу му се сам.
22 Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu?
И рече Му Јуда, не Искариотски: Господе! Шта је то да ћеш се нама јавити а не свету?
23 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.
Исус одговори и рече му: Ко има љубав к мени, држаће реч моју; и Отац мој имаће љубав к њему; и к њему ћемо доћи, и у њега ћемо се станити.
24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.
Који нема љубави к мени не држи моје речи; а реч што чујете није моја него Оца који ме посла.
25 Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.
Ово вам казах док сам с вама.
26 Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
А утешитељ, Дух Свети, ког ће Отац послати у име моје, Он ће вас научити свему и напоменуће вам све што вам рекох.
27 Pokoj zůstavuji vám, pokoj můj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.
Мир вам остављам, мир свој дајем вам; не дајем вам га као што свет даје, да се не плаши срце ваше и да се не боји.
28 Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší mne jest.
Чусте да вам ја казах: идем и доћи ћу к вама. Кад бисте имали љубав к мени, онда бисте се обрадовали што рекох: идем к Оцу; јер је Отац мој већи од мене.
29 A nyní pověděl jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.
И сад вам казах, пре док се није збило, да верујете кад се збуде.
30 Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde Kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně.
Већ нећу много говорити с вама; јер иде кнез овог света, и у мени нема ништа.
31 Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázání dal Otec, tak činím. Vstaňte, pojďme odtud.
Него да види свет да имам љубав к Оцу, и као што ми заповеди Отац онако творим. Устаните, хајдемо одавде.
