< Jan 11 >
1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Un hombre estaba enfermo, Lázaro, de Betania, del pueblo de María y de su hermana Marta.
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
Era aquella María, que había ungido al Señor con ungüento y enjugado sus pies con sus cabellos, cuyo hermano Lázaro estaba enfermo.
3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
Las hermanas, pues, enviaron a decirle: “Señor, he aquí que está enfermo aquel a quien tienes gran afecto.”
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
Pero Jesús, al oírlo, dijo: “Esta enfermedad no es para la muerte, sino para la gloria de Dios, para que el Hijo de Dios sea glorificado por ella.”
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Jesús amaba a Marta, a su hermana y a Lázaro.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
Por eso, al saber que estaba enfermo, se quedó dos días en el lugar donde estaba.
7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
Luego, después de esto, dijo a los discípulos: “Vamos a Judea de nuevo”.
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
Los discípulos le preguntaron: “Rabí, los judíos querían apedrearte. ¿Vas a ir allí de nuevo?”
9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Jesús respondió: “¿No hay doce horas de luz? Si un hombre camina de día, no tropieza, porque ve la luz de este mundo.
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
Pero si un hombre camina de noche, tropieza, porque la luz no está en él”.
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
Dijo estas cosas, y después les dijo: “Nuestro amigo Lázaro se ha dormido, pero yo voy para despertarlo del sueño.”
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
Entonces los discípulos dijeron: “Señor, si se ha dormido, se recuperará”.
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
Ahora bien, Jesús había hablado de su muerte, pero ellos pensaron que hablaba de descansar en el sueño.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Entonces Jesús les dijo claramente: “Lázaro ha muerto.
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
Me alegro por vosotros de no haber estado allí, para que creáis. Sin embargo, vayamos a verlo”.
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
Entonces Tomás, que se llama Dídimo, dijo a sus condiscípulos: “Vayamos también nosotros, para morir con él.”
17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
Cuando llegó Jesús, se dio cuenta de que ya llevaba cuatro días en el sepulcro.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Betania estaba cerca de Jerusalén, a unos quince pasos.
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
Muchos de los judíos se habían reunido con las mujeres en torno a Marta y María, para consolarlas por su hermano.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
Cuando Marta se enteró de que Jesús venía, fue a recibirlo, pero María se quedó en la casa.
21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Entonces Marta dijo a Jesús: “Señor, si hubieras estado aquí, mi hermano no habría muerto.
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
Incluso ahora sé que todo lo que pidas a Dios, Dios te lo dará”.
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jesús le dijo: “Tu hermano resucitará”.
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Marta le dijo: “Sé que resucitará en la resurrección en el último día”.
25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Jesús le dijo: “Yo soy la resurrección y la vida. El que cree en mí seguirá viviendo, aunque muera.
26 A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu? (aiōn )
El que vive y cree en mí no morirá jamás. ¿Crees en esto?” (aiōn )
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
Ella le dijo: “Sí, Señor. He llegado a creer que tú eres el Cristo, el Hijo de Dios, el que viene al mundo”.
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
Cuando hubo dicho esto, se fue y llamó a María, su hermana, en secreto, diciendo: “El Maestro está aquí y te llama.”
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
Al oír esto, se levantó rápidamente y fue hacia él.
30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
Pero Jesús no había entrado aún en la aldea, sino que estaba en el lugar donde Marta lo había encontrado.
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
Entonces los judíos que estaban con ella en la casa y la consolaban, al ver que María se levantaba rápidamente y salía, la siguieron diciendo: “Va al sepulcro a llorar allí.”
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Por eso, cuando María llegó a donde estaba Jesús y lo vio, se postró a sus pies, diciéndole: “Señor, si hubieras estado aquí, mi hermano no habría muerto.”
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
Cuando Jesús la vio llorar, y a los judíos que venían con ella, gimió en el espíritu y se turbó,
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
y dijo: “¿Dónde lo habéis puesto?” Le dijeron: “Señor, ven a ver”.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
Por eso los judíos decían: “¡Vean cuánto afecto le tenía!”.
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
Algunos de ellos decían: “¿No podía este hombre, que abrió los ojos del ciego, evitar que éste muriera?”
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Jesús, gimiendo de nuevo en su interior, llegó al sepulcro. Era una cueva, y una piedra estaba apoyada en ella.
39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Jesús dijo: “Quita la piedra”. Marta, la hermana del que había muerto, le dijo: “Señor, a estas alturas hay un hedor, pues lleva cuatro días muerto”.
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Jesús le dijo: ¿No te dije que, si crees, verás la gloria de Dios?”
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
Entonces quitaron la piedra del lugar donde yacía el muerto. Jesús levantó los ojos y dijo: “Padre, te agradezco que me hayas escuchado.
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
Sé que siempre me escuchas, pero a causa de la multitud que está alrededor he dicho esto, para que crean que tú me has enviado.”
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
Cuando hubo dicho esto, gritó a gran voz: “¡Lázaro, ven afuera!”
44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
El que estaba muerto salió, atado de pies y manos con vendas, y su rostro estaba envuelto con un paño. Jesús les dijo: “Libéralo y déjalo ir”.
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
Por eso, muchos de los judíos que se acercaron a María y vieron lo que hacía Jesús creyeron en él.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
Pero algunos de ellos se fueron a los fariseos y les contaron las cosas que Jesús había hecho.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
Entonces los jefes de los sacerdotes y los fariseos reunieron un consejo y dijeron: “¿Qué hacemos? Porque este hombre hace muchas señales.
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
Si lo dejamos así, todos creerán en él, y vendrán los romanos y nos quitarán nuestro lugar y nuestra nación.”
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
Pero uno de ellos, Caifás, siendo sumo sacerdote aquel año, les dijo: “Vosotros no sabéis nada en absoluto,
50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
ni consideráis que nos convenga que un hombre muera por el pueblo, y que no perezca toda la nación.”
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
Pero él no dijo esto por sí mismo, sino que, siendo sumo sacerdote aquel año, profetizó que Jesús moriría por la nación,
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
y no sólo por la nación, sino también para reunir en uno a los hijos de Dios que están dispersos.
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
Así que desde aquel día tomaron consejo para darle muerte.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Así que Jesús ya no andaba abiertamente entre los judíos, sino que se fue de allí al campo, cerca del desierto, a una ciudad llamada Efraín. Allí se quedó con sus discípulos.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
Se acercaba la Pascua de los judíos. Muchos subieron del campo a Jerusalén antes de la Pascua, para purificarse.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
Entonces buscaban a Jesús y hablaban entre sí, estando en el templo: “¿Qué pensáis, que no viene a la fiesta?”
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Ahora bien, los jefes de los sacerdotes y los fariseos habían ordenado que si alguien sabía dónde estaba, lo denunciara para poder apresarlo.