Jan 11
1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Teo t’indaty nisiloke, i Lazarosy nte-Betania, an-drova’ i Marie naho i Marta rahavave’e;
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
ie i Marie nañosotse solik’ amy Talè naho namaoke o fandia’eo amo maroi’eo. I Lazarosy rahalahi’ey ty nisiloke,
3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
aa le nampihitrife’ i rahavave’e rey ama’e ty hoe: O Talè, Inao! siloke i rañe’oy.
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
Ie nahajanjiñe zay t’Iesoà, le hoe re: Tsy higadoñe an-kamomohañe i hasilofañe zay, fa ho ami’ty engen’ Añahare, handrengeañe i Anan’ Añaharey.
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Nikokoa’ Iesoà t’i Marta naho i rahavave’ey vaho i Lazarosy.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
Aa naho jinanji’e t’ie niheta’e le mbe nitamañe roe andro an-toe’e eo avao.
7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
Ie añe le hoe re amo mpiama’eo, Antao hionjomb’e Iehodà indraike.
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
O Talè, hoe o mpiama’eo: anianike te nipay hametsa-bato ama’o o Tehoda, aa le hibalike mb’eo v’Iheo?
9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Tinoi’ Iesoà ty hoe: Tsy ora folo-ro’amby hao o fangen’ antoandroo? Ie mañavelo an-tariñandroke ondatio le tsy hitsikapy amy te isa’e ty hazava’ ty voatse toy.
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
Fa ie manjotike haleñe t’indaty, le hitsikapy amy te tsy ama’e i hazavàñey.
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
Ie nanoe’e izay, le tinovo’e ty hoe: Fa mirotse i rañen-tika Lazarosiy; fe homb’eo iraho hanohiñ’ aze amy firota’ey.
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
Aa hoe o mpiama’eo: O Talè, kanao mirotse re, tsy t ‘ie mihajangañe hao?
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
I havilasi’ey ty nitsarae’ Iesoà; fe natao’ iereo te i fitofà’e am-piròtsey ty nienta’e.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Aa le nabeja’ Iesoà ami’ty hoe: Toe fa nivetrake t’i Lazarosy.
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
Le ehake ty ama’areo iraho te tsy añe, hatokisa’ areo; antao homb’ ama’e mb’eo.
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
Le hoe t’i Tomasy (atao Didimo) amo mpifañosoñe ama’eo: Antao ka tika hitrao-pihomak’ ama’e.
17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
Ie pok’eo t’Iesoà, zoe’e t’ie fa efats’ andro an-donak’ ao.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Toe marine’ Ierosaleme ty Betania, miha folo-lim’ amby stadia avao;
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
maro amo Tehoda ty nomb’amy Marta naho i Marie mb’eo nañotroñe iareo ty amy rahalahi’ iareoy.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
Ie nirendre’ i Marta te nimb’eo t’Iesoà le niavotse nanalaka aze, fe tambatse añ’anjomba ao t’i Marie.
21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Le hoe t’i Marta amy Iesoà: O Talè, naho teo irehe tsy ho nivilasy i rahalahikoy.
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
Fe apotako, ndra henanekeo te ze halalie’o aman’ Añahare, ro hatolon’ Añahare Azo.
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Hoe t’Iesoà tama’e: Hitroatse i rahalahi’oy.
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Hoe t’i Marta: Fantako t’ie hivañom-beloñe amy fivañonam-belo’ i andro honka’eiy.
25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Hoe t’Iesoà tama’e: Izaho o fivañonan-koveloñeo naho o haveloñeo; ho veloñe ze miato amako, ndra te vilasy.
Tsy ho vilasy ka ze veloñe miato amako. Atokisa’o v’izao? (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
Hoe re tama’e; Eñ’anio Talè, atokisako te Ihe i Norizañey, i Anan’ Añahare nivotrak’ ami’ty voatse toiy.
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
Ie nanoe’e izay, le nienga hikoike i Marie rahavave’e vaho natola’e, nanao ty hoe: F’atoy t’i Talè, mikanjy azo.
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
Ie jinanji’e izay le niongak’ amy zao vaho nimb’ama’e mb’eo.
30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
Mbe tsy nigodañe an-tanàñe ao t’Iesoà, fa tamy nanalakà’ i Martay avao.
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
Ie nioni’ o Jiosy naho mpañohò mindre amy Marie añ’anjomba’eo t’ie niongake masìka naho niavotse, le nanonjohy aze fa natao’ iareo t’ie nimb’an-donake mb’eo hirovetse.
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Ie pok’ amy Iesoà eo t’i Marie, le niisa’e naho nihohok’ am-pandia’e eo, nanao ty hoe: O Rañandria naho teo irehe tsy ho nihomake i rahalahikoy.
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
Ie nivazoho’ Iesoà t’ie niharovetse naho te nirovetse ka o Jiosy nindre ama’eo, le niselekaiñe añ’arofo ao vaho nioremeñe,
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
nanao ty hoe: Aia ty nandrohota’ areo aze? Hoe iereo tama’e: O Talè, mb’etoañe hivazoho.
35 I zaplakal Ježíš.
Nirovetse t’Iesoà.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
Le hoe o Tehodao, Hehe ty fikokoa’e aze!
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
Fa hoe ty ila’e: Aa vaho akore ondatio, ie nampibeake ty fihaino’ o feio, tsy ho nikalañe indatiy tsy ho nihomake?
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Niroreke indraike t’Iesoà, le nimb’ an-donake mb’eo, ie lakato ginabem-bato.
39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Le hoe t’Iesoà: Adogeràto o vatoo. Fe nanoa’ i Marta, rahavave’ i nivilasiy, ty hoe: O Talè, mitrotròtse re henaneo, fa efats’ andro!
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Hoe t’Iesoà ama’e: Tsy vinolako hao te ihe matoky ro hahaoniñe ty engen’ Añahare?
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
Aa le nadogera’ iereo i vatoy. Niandrandra t’Iesoà nanao ty hoe: O Aba, mañandriañe Azo iraho fa jinanji’o.
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
Fantako te ijanjiña’o nainai’e, fe ondaty mijohanjohañ’ etoañeo ty nivolañako, hatokisa’e te ihe ro nañitrik’ ahy.
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
Ie nanao izay le nipazahe’e ty hoe: O Lazarosy, miakara!
44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
Niakatse i nivilasiy, nivahoren-damban-dolo o fità’e naho fandia’eo, mbore nibandieñe lamba-leny i lahara’ey; vaho hoe t’Iesoà tam’ iereo: Draito, apoho hidraidraitse.
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
Aa le maro amo Jiosy nitilike i Marieo, ie nahaisak’ i nanoe’ Iesoày, ro niantok’ aze.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
Fe niheo mb’amo Fariseoo mb’eo ty ila’e nitalily o nanoe’ Iesoào.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
Aa le nanontom-pivory o mpisorom-beio naho o Fariseoo vaho nanao ty hoe: Ino ty hanoen-tika? amy te maro ty viloñe anoe’ indatiy.
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
Ie apo-tika hitoloñe hoe izay, le hene hiantok’ aze, vaho hivotrak’eo o nte Romao hitavañe ty toen-tika naho ty fifehean-tika.
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
Aa hoe ty raik’ am’iereo, i Kaiafa, talèm-pisoroñe amy taoñe zay: Tsy maha-pi-draha nahareo!
50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
Tsy aereñere’ areo hao te mahasoa anahareo te hivilasy ho a ondatio t’indaty raike, ta te fonga ho rotsaheñe i fifeheañey?
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
Tsy te aze i entañe zay, fa t’ie ni-talèm-pisoroñe amy taoñey ro nitoky te hivetrake ho a i fifeheañey t’Iesoà,
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
vaho tsy ho a’ i fifeheañey avao, fa hatonto’e ho raike o anan’ Añahare miparaitakeo.
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
Nifototse amy andro zay, le nikinia ty hañoho-doza ama’e iareo
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Aa le tsy nañavelo aivo’ o Tehodao ka t’Iesoà, fa nivike mb’an-tane marine’ i fatram-beiy naho nimb’an-drova atao Efraime, vaho nañialo ao rekets’ o mpiama’eo.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
An-titotse henane zay i Fihelañ’ ambone’ o Jiosioy, le niavotse hirik’ an-kalok’ao ty maro nionjoñe mb’e Ierosaleme mb’eo aolo’ i Fihelañey, hiefetse.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
Aa ie nitsoetsoeke Iesoà le nifamesoveso o nijohanjohañe añ’ anjomban’ Añahare aoo, ty hoe: Akore ty heve’ areo? Tsy homb’ an-tsàndalam-bey atoa hao re?
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Ie amy zao, fa linili’ o mpisorom-beio naho o Fariseoo te tsi-mete tsy mitalily ze mahafohiñe ty anjoañ’ aze, hitsepaha’ iareo.
