Jan 11
1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Now a certain man was sick, Lazarus of Bethany, of the village of Mary and Martha her sister.
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
And Mary was she who anointed the Lord with perfume, and wiped his feet with her hair—whose brother Lazarus was sick.
3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
The sisters, therefore, sent out unto him, saying—Lord, see! he whom thou tenderly lovest, is sick.
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
But Jesus hearing, said—This sickness, is not unto death, but for the glory of God, —that the Son of God may be glorified thereby.
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
When, therefore, he heard that he was sick, then, indeed, he abode in the place where he was, two days.
7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
Then, after this, he saith unto the disciples—Let us be leading on into Judaea, again.
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
The disciples say unto him—Rabbi! just now, were the Jews seeking to stone thee—and, again, goest thou thither?
9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Jesus answered—Are there not, twelve hours, in the day? If one walk in the day, he doth no stumble, because, the light of this world, he seeth;
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
But, if one walk in the night, he stumbleth, because, the light, is not in him.
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
These things, he said, and, after this, he saith unto them—Lazarus, our dear friend, hath fallen asleep; but I am going, that I may awake him.
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
The disciples, therefore, said unto him—Lord! if he have fallen asleep, he will recover.
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
But Jesus had spoken concerning his death; whereas, they, supposed that, concerning the taking of rest in sleep, he had been speaking.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Jesus, therefore, then, said unto them, plainly, —Lazarus, died;
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
and I rejoice, for your sake—that ye may believe, —that I was not there; but let us be going unto him.
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
Thomas, therefore, the one called Didymus, said unto his fellow-disciples—Let, us also, be going, that we may die with him.
17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
Jesus, therefore, coming, found that, four days already, had he been in the tomb.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Now Bethany was near Jerusalem, about fifteen furlongs off;
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
and, many from among the Jews, had come unto Martha and Mary, that they might console them concerning their brother.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
Martha, therefore, when she heard that Jesus was coming, went to meet him; but, Mary, in the house, remained sitting.
21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Martha, therefore, said unto Jesus—Lord! if thou hadst been here, my brother had not died;
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
And, now, I know, that, whatsoever thou shalt ask of God, God, will give unto thee.
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jesus saith unto her—Thy brother shall rise.
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Martha saith unto him, I know that he shall rise, in the resurrection, in the last day.
25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Jesus said unto her—I, am the resurrection, and the life: he that believeth on me, even though he die, shall live again!
And, no one who liveth again and believeth on me, shall in anywise die, unto times age-abiding. Believest thou this? (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
She saith unto him—Yea, Lord! I, have believed, that, thou, art the Christ, the Son of God, —He who, into the world, should come.
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
And this saying, she went away, and called Mary her sister, secretly, saying—The teacher, is present, and calleth thee.
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
And, she, when she heard, was roused up quickly, and was coming unto him.
30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
Not yet, however, had Jesus come into the village, but was still in the place where, Martha, met him.
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
The Jews, therefore, who were with her in the house and consoling her, seeing Mary, that quickly she arose and went out, followed her, supposing that she was withdrawing unto the tomb, that she might weep there.
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Mary, therefore, when she came where Jesus was, seeing him, fell at his feet, saying unto him—Lord! if thou hadst been here, my brother had not died.
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
Jesus, therefore, when he saw her weeping, and the Jews who came with her weeping, was indignant in the spirit, and troubled himself,
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
and said—Where have ye laid him? They say unto him—Lord! come and see.
35 I zaplakal Ježíš.
Jesus wept.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
The Jews, therefore, were saying—See! how tenderly he loved him!
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
But, some from among them, said—Could not this man, who opened the eyes of the blind, have caused that, this one also, should not have died?
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Jesus, therefore, again, being indignant within himself, cometh unto the tomb. Now it was a cave, and, a stone, was lying thereon.
39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Jesus, saith, Take ye away the stone! Martha, the sister of the deceased, saith unto him—Lord! by this time, he stinketh, for it is, four days.
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Jesus saith unto her—Said I not unto thee, that, if thou wouldst believe, thou shouldst see the glory of God?
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
So they took away the stone. And, Jesus, lifted up his eyes on high, and said—Father! I thank thee, thou didst hear me:
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
I, indeed, knew that, always, unto me, thou dost hearken; but, for the sake of the multitude standing around, I spake, —that they might believe that, thou, didst send me forth.
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
And, these things, having said, with a loud voice, he cried out—Lazarus! Come forth!
44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
He that was dead came forth, bound feet and hands with bandages, and, his face, with a napkin, was bound about. Jesus saith unto them—Loose him, and let him go.
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
Many therefore from among the Jews, who had come unto Mary, and gazed on what he did, believed on him
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
but, certain from among them, went away unto the Pharisees, and told them what Jesus had done.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
The High-priests and Pharisees, therefore, brought together a high-council, and were saying—What are we to do, in that, this man, doeth, many signs?
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
If we let him alone thus, all, will believe on him, and the Romans will come, and take away, both our place and nation.
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
But, a certain one from among them, Caiaphas, being, High-priest, for that year, said unto them—Ye, know, nothing at all;
50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
nor do ye take into account, that it is profitable for you that, one man, should die for the people, and not, the whole nation, perish.
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
This, however, from himself, he spake not, but, being, High-priest, for that year, he prophesied, that Jesus was about to die for the nation;
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
and, not for the nation only, but that, the scattered children of God also, he might gather together into one.
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
From that day, therefore, they took counsel, that they might put him to death.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Jesus, therefore, no longer openly, was walking among the Jews, but departed thence, into the country near the desert, unto a city called, Ephraim; and, there, abode, with his disciples.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
Now the passover of the Jews was at hand, and many went up unto Jerusalem, out of the country, before the passover, that they might purify themselves.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
They were therefore seeking Jesus, and were saying one to another, in the temple, standing—How seemeth it unto you? that he will in nowise come unto the feast?
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Now the High-priests and the Pharisees had given commands, that, if anyone came to know where he was, he should inform [them], so that they might seize him.
