Jan 11
1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Now a certain man, Lazarus of Bethany, the village of Mary and her sister Martha, was sick.
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
(It was the Mary who [later] anointed the Lord with myrrh and wiped His feet with her hair whose brother Lazarus was sick.)
3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
So the sisters sent to Him saying, “Lord, please, the one you love is sick!”
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
Upon hearing it Jesus said, “This sickness is not unto death but for the glory of God, so that the Son of God may be glorified through it.”
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
(Now Jesus loved Martha and her sister and Lazarus.)
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
So, when He heard that he was sick He stayed where He was two more days!
7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
Then after this He says to the disciples, “Let us go into Judea again.”
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
The disciples say to Him, “Rabbi, the Jews were just now trying to stone you, and you are going back there?”
9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Jesus answered: “Are there not twelve hours in the day? If anyone walks during the day he doesn't stumble, because he sees the light of this world.
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
But if anyone walks in the night he does stumble, because the light is not in him.”
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
Having said these things He says to them, “Our friend Lazarus has fallen asleep, but I am going in order to awaken him.”
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
His disciples said to Him, “Lord, if he is sleeping he will get well.”
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
But Jesus had spoken of his death, while they thought He was talking about natural sleep.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
So then Jesus said to them plainly: “Lazarus died.
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
And I am glad for your sakes that I was not there, so that you may believe. But let us go to him.”
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
Then Thomas (called Twin) said to his fellow disciples, “Let's us go too, so that we may die with Him.”
17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
So when Jesus had come, He found that he had already been in the tomb four days.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
(Now Bethany was near Jerusalem, about two miles away,
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
and many of the Jews had joined the women around Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.)
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
Then Martha, when she heard that Jesus was coming, went to meet Him; but Mary remained sitting at home.
21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Then Martha said to Jesus: “Lord, if You had been here my brother would not have died.
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
But even now I know that whatever You ask of God, God will give You.”
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jesus says to her, “Your brother will rise again.”
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Martha says to Him, “I know that he will rise again in the resurrection at the last day.”
25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Jesus said to her: “I am the resurrection and the life. The one who believes into me, though he may die, will live;
and everyone who both lives and believes into me will never ever die. Do you believe this?” (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
She says to Him, “Yes, Lord, I have come to believe that You are the Messiah, the Son of God, the One coming into the world.”
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
Having said these things she went and called her sister Mary, saying privately, “The Teacher is here and is calling you!”
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
Upon hearing it she gets up quickly and goes to Him.
30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
(Now Jesus had not yet entered the village, but was in the place where Martha met Him.
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
Then the Jews who were with her in the house, consoling her, when they saw Mary get up quickly and go out, they followed her saying, “She is going to the tomb to weep there.”)
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Then, when Mary came where Jesus was, upon seeing Him she fell at His feet, saying to Him, “Lord, if You had been here my brother would not have died!”
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
So when Jesus saw her crying, and the Jews who had come with her crying, He groaned in the spirit and was troubled.
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
And He said, “Where have you put him?” They say to Him, “Lord, come and see.”
35 I zaplakal Ježíš.
Jesus wept.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
So the Jews said, “See how he loved him!”
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
But some of them said, “Couldn't this man, who opened the eyes of the blind, have also kept this one from dying?”
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Then, groaning within Himself again, Jesus arrived at the tomb. It was a cave, and a stone was lying against it.
39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Jesus says, “Remove the stone!” Martha, the sister of the deceased, says to Him, “Lord, he already stinks; it's been four days!”
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Jesus says to her, “Did I not say to you that if you believe you will see the glory of God?”
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
Then they took away the stone from where the deceased was lying. Jesus raised His eyes and said: “Father, I thank You that You heard me.
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
I know that You always hear me, but I spoke for the sake of the crowd standing around, so that they may believe that You sent me.”
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
Upon saying these things He shouted with a loud voice, “Lazarus, come out!”
44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
And out the deceased came! Bound hand and foot with bandages, and his face wrapped in a cloth. Jesus says to them, “Loose him and let him go.”
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
So many of the Jews who had come to Mary, and had seen what Jesus did, believed into Him.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
But some of them went off to the Pharisees and told them what Jesus had done.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
Then the chief priests and the Pharisees convened a council and said: “What can we do? Because this man performs many miraculous signs;
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
if we let him go on like this everybody will believe into him; and the Romans will come and take away both our place and our nation!”
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
But one of them, Caiaphas, being high priest that year, said to them: “You know nothing at all!
50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
Nor do you consider that it is advantageous for us that one man should die on behalf of the people, rather than the whole nation perish!”
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
(Now he did not say this on his own, but being high priest that year he prophesied that Jesus was about to die on behalf of the nation;
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
and not only on behalf of the nation, but also to gather into one all the scattered children of God.)
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
So from that day on they really plotted to kill Him.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Therefore Jesus no longer moved about openly among the Jews, but went away from there into the country near the wilderness, to a town called Ephraim; and He stayed there with His disciples.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
Now the Jewish Passover was near, and many from the country went up to Jerusalem before the Passover in order to purify themselves.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
So they were looking for Jesus, and as they stood in the temple they were saying to each other, “What do you think—that he won't come to the feast at all?”
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Now the chief priests and the Pharisees had together issued an edict that if anyone knew where He was he should report it, so they could arrest Him.
