Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Na Hiob kasaa bio se:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
“Yiw, minim sɛ eyi yɛ nokware. Na ɛbɛyɛ dɛn na ɔdesani bɛteɛ wɔ Onyankopɔn anim?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Sɛ obi pɛ sɛ ɔne Onyankopɔn yiyi ano a, ɔrentumi nyi nsɛm apem mu baako mpo ano.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Ne nyansa mu dɔ, na ne tumi so. Hena na ɔne no adi asi na ne ho baabiara anti?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Otutu mmepɔw a wonnim ho hwee obubu wɔn fa so wɔ nʼabufuw mu.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Ɔwosow asase fi ne sibea, na ɔma ne nnyinaso wosow biribiri.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Ɔkasa kyerɛ owia na ɛnhyerɛn, na ɔsɔw nsoromma hyerɛn ano.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Ɔno nko ara na ɔtrɛw ɔsoro mu, na ɔnantew po asorɔkye so.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Ɔno ne Nyankrɛnte, Akokɔbeatan ne ne mma Yɛfo; anafo fam nsorommakuw no.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Ɔyɛ anwonwade a wontumi nte ase, nsɛnkyerɛnne a wontumi nkan.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Sɛ ɔnam me ho a, minhu no; sɛ ɔsen a, minhu no.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Sɛ ohwim kɔ a, hena na osiw no kwan? Hena na obetumi abisa no se, ‘Dɛn na woreyɛ yi?’
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Onyankopɔn nkora nʼabufuw so; Rahab aboafo mpo ho popo wɔ nʼanim.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
“Na me ne hena a mene no beyiyi ano? Mɛyɛ dɛn anya nsɛm a me ne no de begye akyinnye?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Sɛ minnim ho hwee mpo a, merentumi nyi nʼano; ɛno ara ne sɛ mɛsrɛ ahummɔbɔ afi me temmufo nkyɛn.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Mpo, sɛ mefrɛ no na ɔba a, minnye nni sɛ obetie mʼasɛm.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Ɔde asorɔkye bɛhwe me ama mʼapirakuru adɔɔso kwa.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Ɔremma minnya mʼahome, bio, ɔde awerɛhow bɛhyɛ me ma tɔ.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Sɛ ɛyɛ ahoɔden asɛm a, ɔyɛ ɔhoɔdenfo! Na sɛ ɛba atɛntrenee nso a, hena na ɔne no bedi asi?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Sɛ midi bem mpo a, mʼano bebu me kumfɔ; sɛ me ho nni asɛm a, ebebu me fɔ.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
“Ɛwɔ mu sɛ midi bem de, nanso mimmu me ho; abrabɔ afono me.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Ne nyinaa yɛ pɛ; ɛno nti na meka se, ‘Ɔsɛe nea ne ho nni asɛm ne omumɔyɛfo.’
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Bere a amanehunu de owu aba no, ɔserew nea ne ho nni asɛm no abawpa.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Bere a asase akɔ amumɔyɛfo nsam no, ofura ɛso atemmufo ani. Sɛ ɛnyɛ ɔno a, na ɛyɛ hena?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
“Me nna ho yɛ hare sen ommirikatufo; ɛsen kɔ a anigye kakra mpo nni mu.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Etwa mu kɔ sɛ akorow a wɔde paparɔso ayɛ te sɛ akɔre a wɔretow akyere wɔn hanam.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Sɛ meka se, ‘Me werɛ mfi mʼanwiinwii, mɛsakra me nsɛnka, na maserew a,’
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
me yaw ahorow no bɔ me hu ara. Na minim sɛ, woremmu me bem.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Woabu me fɔ dedaw nti, adɛn na ɛsɛ sɛ mehaw me ho kwa?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Mpo sɛ ɛba sɛ mede samina guare na mede samina hohoro me nsa ho a,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
wobɛtow me akyene dontori amoa mu, ama mʼatade mpo akyi me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
“Ɔnyɛ onipa te sɛ me na mayi nʼano, na yɛakogyina asennii abobɔ yɛn nkuro.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Sɛ anka obi wɔ hɔ a obesiesie yɛn ntam na waka yɛn baanu abɔ mu,
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
obi a obeyi Onyankopɔn abaa afi me so, na nʼahunahuna ammɔ me hu bio.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Anka mɛkasa a merensuro no, nanso saa tebea a mewɔ mu yi de, mintumi.
