< Jób 9 >

1 Odpověděv pak Job, řekl:
Y respondió Job, y dijo:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Ciertamente yo conozco que es así: ¿y como se justificará el hombre con Dios?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Si quisiere contender con él, no le podrá responder a una cosa de mil.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
El es sabio de corazón, y fuerte de fuerza: ¿quién fue duro contra él, y quedó en paz?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Que arranca los montes con su furor, y no conocen quien los trastornó.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Que remueve la tierra de su lugar, y hace temblar sus columnas.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Que manda al sol, y no sale; y a las estrellas sella.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
El que solo extiende los cielos, y anda sobre las alturas de la mar.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
El que hizo el Arcturo, y el Orión y las Pléyades, y los lugares secretos del mediodía.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
El que hace grandes cosas, e incomprensibles, y maravillosas sin número.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
He aquí, que él pasará delante de mí, y yo no le veré; pasará, y no le entenderé.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
He aquí, arrebatará: ¿quién le hará restituir? ¿Quién le dirá: Qué haces?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Dios no tornará atrás su ira, y debajo de él se encorvan los que ayudan a la soberbia.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
¿Cuánto menos le responderé yo, y hablaré con él palabras estudiadas?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Que aunque yo sea justo, no responderé: antes habré de rogar a mi juez.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Que si yo le invocase, y él me respondiese, aun no creeré que haya escuchado mi voz.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Porque me ha quebrado con tempestad, y ha aumentado mis heridas sin causa.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Que aun no me ha concedido que tome mi aliento, mas háme hartado de amarguras.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Si habláremos de su poder, fuerte ciertamente es: si de su juicio, ¿quién me lo emplazará?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Si yo me justificare, mi boca me condenará: si me predicare perfecto, él me hará inicuo.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Si yo me predicare acabado, no conozco mi alma: condenaré mi vida.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Una cosa resta, es a saber, que yo diga: Al perfecto y al impío, él los consume.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Si es azote, mate de presto, él se rie de la tentación de los inocentes.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
La tierra es entregada en manos de los impíos, y él cubre el rostro de sus jueces. Sino es él que lo hace, ¿dónde está? ¿quién es?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Mis días fueron más ligeros que un correo: huyeron, y nunca vieron bien.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Pasaron con los navíos de Ebeh: o como el águila que se abate a la comida.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Si digo: Olvidaré mi queja, dejaré mi saña, y esforzarme he:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Temo todos mis trabajos: sé que no me perdonarás.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Si yo soy impío, ¿para que trabajaré en vano?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Aunque me lave con aguas de nieve, y aunque limpie mis manos con la misma limpieza;
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Aun me hundirás en la huesa: y mis propios vestidos me abominarán.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Porque no es hombre como yo, para que yo le responda, y vengamos juntamente a juicio.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
No hay entre nosotros árbitro que ponga su mano sobre nosotros ambos.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Quite de sobre mí su verdugo, y su terror no me perturbe;
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Y hablaré, y no le temeré: porque así no estoy conmigo.

< Jób 9 >