< Jób 9 >

1 Odpověděv pak Job, řekl:
Então Job respondeu,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
“Verdadeiramente eu sei que é assim, mas como o homem pode estar apenas com Deus?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Se ele tiver o prazer de contender com ele, ele não pode responder-lhe uma vez em mil.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Deus é sábio de coração, e poderoso em força. Quem se endureceu contra ele e prosperou?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Ele remove as montanhas, e eles não sabem disso, quando ele os derruba em sua raiva.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Ele sacode a terra para fora de seu lugar. Seus pilares tremem.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Ele comanda o sol e ele não nasce, e sela as estrelas.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Somente ele estica os céus, e pisadas nas ondas do mar.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Ele faz o Urso, Orion, e as Plêiades, e os quartos do sul.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Ele faz grandes coisas para além de descobrir; sim, coisas maravilhosas sem número.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Eis que ele passa por mim, e eu não o vejo. Ele também passa adiante, mas eu não o percebo.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Eis que ele se arrebata. Quem pode atrapalhá-lo? Quem lhe perguntará: “O que você está fazendo?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
“Deus não vai retirar sua raiva. Os ajudantes de Rahab se abaixam sob ele.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Quanto menos eu lhe responderei, e escolher minhas palavras para discutir com ele?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Embora eu fosse justo, ainda não lhe responderia. Eu faria súplicas ao meu juiz.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Se eu tivesse ligado, e ele tivesse me respondido, no entanto, eu não acreditaria que ele escutou a minha voz.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Pois ele me quebra com uma tempestade, e multiplica minhas feridas sem causa.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Ele não me permitirá recuperar meu fôlego, mas me enche de amargura.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Se é uma questão de força, eis que ele é poderoso! Se de justiça, 'Quem', diz ele, 'me convocará'?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Embora eu seja justo, minha própria boca me condenará. Embora eu seja irrepreensível, isso me mostrará perverso.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Estou irrepreensível. Eu não me respeito. Eu desprezo minha vida.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
“É tudo a mesma coisa. Portanto, eu digo que ele destrói os irrepreensíveis e os perversos.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Se o flagelo matar de repente, ele vai zombar do julgamento dos inocentes.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
A terra é entregue na mão dos ímpios. Ele cobre os rostos de seus juízes. Se não é ele, então quem é ele?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
“Agora meus dias são mais rápidos que os de um corredor. Eles fogem. Eles não vêem nada de bom.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Eles faleceram como os navios rápidos, como a águia que se precipita sobre a presa.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Se eu disser: 'Vou esquecer minha reclamação', Vou deixar minha cara triste, e me alegrar”.
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Tenho medo de todas as minhas mágoas. Eu sei que você não me considerará inocente.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Estarei condenado. Por que então eu trabalho em vão?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Se eu me lavar com neve, e limpar minhas mãos com lixívia,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
ainda assim, você me mergulhará na vala. Minhas próprias roupas me abominarão.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Pois ele não é um homem, como eu sou, que eu deveria responder-lhe, que devemos nos reunir para julgar.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Não há árbitro entre nós, que poderia colocar sua mão sobre nós dois.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Deixe-o tirar sua vara de mim. Que seu terror não me faça ter medo;
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
então eu falaria, e não o temeria, pois não estou assim em mim mesmo.

< Jób 9 >