Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
et respondens Iob ait
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
vere scio quod ita sit et quod non iustificetur homo conpositus Deo
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
si voluerit contendere cum eo non poterit ei respondere unum pro mille
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
sapiens corde est et fortis robore quis restitit ei et pacem habuit
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
qui transtulit montes et nescierunt hii quos subvertit in furore suo
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
qui commovet terram de loco suo et columnae eius concutiuntur
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
qui praecipit soli et non oritur et stellas claudit quasi sub signaculo
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
qui extendit caelos solus et graditur super fluctus maris
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
qui facit Arcturum et Oriona et Hyadas et interiora austri
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
qui facit magna et inconprehensibilia et mirabilia quorum non est numerus
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
si venerit ad me non videbo si abierit non intellegam eum
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
si repente interroget quis respondebit ei vel quis dicere potest cur facis
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Deus cuius resistere irae nemo potest et sub quo curvantur qui portant orbem
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
quantus ergo sum ego qui respondeam ei et loquar verbis meis cum eo
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
qui etiam si habuero quippiam iustum non respondebo sed meum iudicem deprecabor
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
et cum invocantem exaudierit me non credo quod audierit vocem meam
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
in turbine enim conteret me et multiplicabit vulnera mea etiam sine causa
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
non concedit requiescere spiritum meum et implet me amaritudinibus
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
si fortitudo quaeritur robustissimus est si aequitas iudicii nemo pro me audet testimonium dicere
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
si iustificare me voluero os meum condemnabit me si innocentem ostendere pravum me conprobabit
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
etiam si simplex fuero hoc ipsum ignorabit anima mea et taedebit me vitae meae
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
unum est quod locutus sum et innocentem et impium ipse consumit
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
si flagellat occidat semel et non de poenis innocentum rideat
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
terra data est in manu impii vultum iudicum eius operit quod si non ille est quis ergo est
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
dies mei velociores fuerunt cursore fugerunt et non viderunt bonum
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
pertransierunt quasi naves poma portantes sicut aquila volans ad escam
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
cum dixero nequaquam ita loquar commuto faciem meam et dolore torqueor
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
verebar omnia opera mea sciens quod non parceres delinquenti
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
si autem et sic impius sum quare frustra laboravi
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
si lotus fuero quasi aquis nivis et fulserint velut mundissimae manus meae
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
tamen sordibus intingues me et abominabuntur me vestimenta mea
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
neque enim viro qui similis mei est respondebo nec qui mecum in iudicio ex aequo possit audiri
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
non est qui utrumque valeat arguere et ponere manum suam in ambobus
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
auferat a me virgam suam et pavor eius non me terreat
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
loquar et non timebo eum neque enim possum metuens respondere
