Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
ヨブこたへて言けるは
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
我まことに其事の然るを知り 人いかでか神の前に義かるべけん
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
よし人は神と辨爭はんとするとも千の一も答ふること能はざるべし
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
神は心慧く力強くましますなり 誰か神に逆ひてその身安からんや
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
彼山を移したまふに山しらず 彼震怒をもて之を飜倒したまふ
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
彼地を震ひてその所を離れしめたまへばその柱ゆるぐ
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
日に命じたまへば日いでず 又星辰を封じたまふ
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
唯かれ獨天を張り海の濤を覆たまふ
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
また北斗參宿昴宿および南方の密室を造りたまふ
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
大なる事を行ひたまふこと測られず奇しき業を爲たまふこと數しれず
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
視よ彼わが前を過たまふ 然るに我これを見ず彼すすみゆき賜ふ然るに我之を曉ず
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
彼奪ひ去賜ふ 誰か能之を沮まん 誰か之に汝何を爲やと言ことを得爲ん
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
神其震怒を息賜はず ラハブを助る者等之が下に屈む
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
然ば我爭か彼に回答を爲ことを得ん 爭われ言を選びて彼と論ふ事をえんや
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
假令われ義かるとも彼に回答をせじ 彼は我を審判く者なれば我彼に哀き求ん
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
假令我彼を呼て彼われに答たまふともわが言を聽いれ賜ひしとは我信ぜざるなり
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
彼は大風をもて我を撃碎き 故なくして我に衆多の傷を負せ
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
我に息をつかさしめず 苦き事をもて我身に充せ賜ふ
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
強き者の力量を言んか 視よ此にあり 審判の事ならんか 誰か我を喚出すことを得爲ん
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
假令われ義かるとも我口われを惡しと爲ん 假令われ完全かるとも尚われを罪ありとせん
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
我は全し 然ども我はわが心を知ず 我生命を賤む
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
皆同一なり 故に我は言ふ神は完全者と惡者とを等しく滅したまふと
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
災禍の俄然に人を誅す如き事あれば彼は辜なき者の苦痛を笑ひ見たまふ
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
世は惡き者の手に交されてあり 彼またその裁判人の面を蔽ひたまふ 若彼ならずば是誰の行爲なるや
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
わが日は驛使よりも迅く 徒に過さりて福祉を見ず
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
其はしること葦舟のごとく 物を攫まんとて飛かける鷲のごとし
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
たとひ我わが愁を忘れ面色を改めて笑ひをらんと思ふとも
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
尚この諸の苦痛のために戰慄くなり 我思ふに汝われを釋し放ちたまはざらん
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
我は罪ありとせらるるなれば何ぞ徒然に勞すべけんや
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
われ雪水をもて身を洗ひ 灰汁をもて手を潔むるとも
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
汝われを汚はしき穴の中に陷いれたまはん 而して我衣も我を厭ふにいたらん
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
神は我のごとく人にあらざれば我かれに答ふべからず 我ら二箇して共に裁判に臨むべからず
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
また我らの間には我ら二箇の上に手を置べき仲保あらず
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
願くは彼その杖を我より取はなし その震怒をもて我を懼れしめたまはざれ
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
然らば我 言語て彼を畏れざらん 其は我みづから斯る者と思はざればなり
