< Jób 9 >

1 Odpověděv pak Job, řekl:
Allora Giobbe rispose e disse:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
“Sì, certo, io so ch’egli e così; e come sarebbe il mortale giusto davanti a Dio?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Se all’uomo piacesse di piatir con Dio, non potrebbe rispondergli sovra un punto fra mille.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Dio è savio di cuore, è grande in potenza; chi gli ha tenuto fronte e se n’è trovato bene?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Egli trasporta le montagne senza che se ne avvedano, nel suo furore le sconvolge.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Egli scuote la terra dalle sue basi, e le sue colonne tremano.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Comanda al sole, ed esso non si leva; mette un sigillo sulle stelle.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Da solo spiega i cieli, e cammina sulle più alte onde del mare.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
E’ il creatore dell’Orsa, d’Orione, delle Pleiadi, e delle misteriose regioni del cielo australe.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Egli fa cose grandi e imperscrutabili, maraviglie senza numero.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Ecco, ei mi passa vicino, ed io nol veggo; mi scivola daccanto e non me n’accorgo.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Ecco afferra la preda, e chi si opporrà? Chi oserà dirgli: “Che fai?”
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Iddio non ritira la sua collera; sotto di lui si curvano i campioni della superbia.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
E io, come farei a rispondergli, a sceglier le mie parole per discuter con lui?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Avessi anche ragione, non gli replicherei, ma chiederei mercé al mio giudice.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
S’io lo invocassi ed egli mi rispondesse, non però crederei che avesse dato ascolto alla mia voce;
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
egli che mi piomba addosso dal seno della tempesta, che moltiplica senza motivo le mie piaghe,
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
che non mi lascia riprender fiato, e mi sazia d’amarezza.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Se si tratta di forza, ecco, egli è potente; se di diritto, ei dice: “Chi mi fisserà un giorno per comparire”?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Fossi pur giusto, la mia bocca stessa mi condannerebbe; fossi pure integro, essa mi farebbe dichiarar perverso.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Integro! Sì, lo sono! di me non mi preme, io disprezzo la vita!
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Per me è tutt’uno! perciò dico: “Egli distrugge ugualmente l’integro ed il malvagio.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Se un flagello, a un tratto, semina la morte, egli ride dello sgomento degli innocenti.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
La terra è data in balìa dei malvagi; ei vela gli occhi ai giudici di essa; se non è lui, chi è dunque”?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
E i miei giorni se ne vanno più veloci d’un corriere; fuggono via senz’aver visto il bene;
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
passan rapidi come navicelle di giunchi, come l’aquila che piomba sulla preda.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Se dico: “Voglio dimenticare il mio lamento, deporre quest’aria triste e rasserenarmi”,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
sono spaventato di tutti i miei dolori, so che non mi terrai per innocente.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Io sarò condannato; perché dunque affaticarmi invano?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Quand’anche mi lavassi con la neve e mi nettassi le mani col sapone,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
tu mi tufferesti nel fango d’una fossa, le mie vesti stesse m’avrebbero in orrore.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Dio non è un uomo come me, perch’io gli risponda e che possiam comparire in giudizio assieme.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Non c’è fra noi un arbitro, che posi la mano su tutti e due!
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Ritiri Iddio d’addosso a me la sua verga; cessi dallo spaventarmi il suo terrore;
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
allora io parlerò senza temerlo, giacché sento di non essere quel colpevole che sembro.

< Jób 9 >