Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Giobbe rispose dicendo:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
In verità io so che è così: e come può un uomo aver ragione innanzi a Dio?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Se uno volesse disputare con lui, non gli risponderebbe una volta su mille.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Saggio di mente, potente per la forza, chi s'è opposto a lui ed è rimasto salvo?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Sposta le montagne e non lo sanno, egli nella sua ira le sconvolge.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Scuote la terra dal suo posto e le sue colonne tremano.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Comanda al sole ed esso non sorge e alle stelle pone il suo sigillo.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Egli da solo stende i cieli e cammina sulle onde del mare.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Crea l'Orsa e l'Orione, le Pleiadi e i penetrali del cielo australe.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Fa cose tanto grandi da non potersi indagare, meraviglie da non potersi contare.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Ecco, mi passa vicino e non lo vedo, se ne va e di lui non m'accorgo.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Se rapisce qualcosa, chi lo può impedire? Chi gli può dire: «Che fai?».
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Dio non ritira la sua collera: sotto di lui sono fiaccati i sostenitori di Raab.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Tanto meno io potrei rispondergli, trovare parole da dirgli!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Se avessi anche ragione, non risponderei, al mio giudice dovrei domandare pietà.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Se io lo invocassi e mi rispondesse, non crederei che voglia ascoltare la mia voce.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Egli con una tempesta mi schiaccia, moltiplica le mie piaghe senza ragione,
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
non mi lascia riprendere il fiato, anzi mi sazia di amarezze.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Se si tratta di forza, è lui che dà il vigore; se di giustizia, chi potrà citarlo?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Se avessi ragione, il mio parlare mi condannerebbe; se fossi innocente, egli proverebbe che io sono reo.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Sono innocente? Non lo so neppure io, detesto la mia vita!
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Per questo io dico: «E' la stessa cosa»: egli fa perire l'innocente e il reo!
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Se un flagello uccide all'improvviso, della sciagura degli innocenti egli ride.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
La terra è lasciata in balìa del malfattore: egli vela il volto dei suoi giudici; se non lui, chi dunque sarà?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
I miei giorni passano più veloci d'un corriere, fuggono senza godere alcun bene,
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
volano come barche di giunchi, come aquila che piomba sulla preda.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Se dico: «Voglio dimenticare il mio gemito, cambiare il mio volto ed essere lieto»,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
mi spavento per tutti i miei dolori; so bene che non mi dichiarerai innocente.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Se sono colpevole, perché affaticarmi invano?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Anche se mi lavassi con la neve e pulissi con la soda le mie mani,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
allora tu mi tufferesti in un pantano e in orrore mi avrebbero le mie vesti.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Poiché non è uomo come me, che io possa rispondergli: «Presentiamoci alla pari in giudizio».
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Non c'è fra noi due un arbitro che ponga la mano su noi due.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Allontani da me la sua verga sì che non mi spaventi il suo terrore:
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
allora io potrò parlare senza temerlo, perché così non sono in me stesso.
