Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Felelt Jób és mondta:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Valóban tudom, hogy így van; miképpen is igazulhat Istennel szemben a halandó?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Ha kíván pörölni vele, nem felel neki egyre sem ezer közül.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Szívre bölcs, erőre hatalmas! Ki keményítette meg magát ellene és sértetlen maradt?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
A ki hegyeket mozdít el, s nem is tudják, a melyeket felforgatott haragjában;
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
a ki megreszketteti a földet a helyéről, hogy oszlopai megrendülnek;
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
a ki szól a napnak s nem ragyog fel, s a csillagokra pecsétet tesz;
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
kiterjeszti az eget egymagában s lépdel a tenger magaslatain;
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
teremti a gönczölszekerét, az óriont s a fiastyúkot meg a Délnek kamaráit;
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
a ki nagyokat tesz kikutathatatlanúl, csodásokat, úgy hogy számuk sincsen:
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
lám, elvonul mellettem s nem látom, elhalad s nem veszem észre;
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
ha kit elragad, ki utasítaná vissza, ki szólna hozzá mit mívelsz?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Isten nem fordítja el haragját, alatta legörnyedtek Ráháb segítői;
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
hát még hogy felelnék én neki, választanám szavaimat vele szemben!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
A ki, ha igazam volna, nem felelnék, az én bírámhoz könyörögnék.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Ha szólítanám s felelne nekem, nem hinném, hogy figyel szavamra.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
A ki viharban rám rohan, hogy sebeimet sokasítsa ok nélkül.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Nem enged lélegzetet vennem, hanem jóllakat keserűségekkel.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Ha erőn fordul meg: íme a hatalmas, és ha ítéleten: ki idéz meg engem?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Ha igazam volna, szájam ítélne el engem; gáncstalan vagyok, fonákká tesz engem.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Gáncstalan vagyok, nem ismerem lelkemet, megvetem életemet!
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Egyre megy; azért azt mondom: Gáncstalant és gonoszt semmisít ő meg.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Ha hirtelen öl az ostor, az ártatlanok elcsüggedésén gúnyolódik.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Az ország gonoszok kezébe adatott; bíráinak arczát eltakarja, ha ő nem, ugyan kicsoda?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Napjaim pedig gyorsabbak voltak a futárnál, eliramodtak, nem láttak jót.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Tovavonultak akár gyékényhajók, mint sas lecsap az étkére.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Ha azt mondtam, hadd felejtem el panaszomat, hagyom abba bánatos arczomat s hadd derülök fel:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
megfélemedtem mind a fájdalmaimtól, tudtam, hogy nem fogsz engem ártatlannak mondani.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Nekem bűnösnek kell lennem – minek fáradozzam hát hiába?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Ha megmosakodnám hóvízben s lúggal tisztítanám kezeimet:
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
akkor a verembe mártanál engem, hogy megutálnának ruháim.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Mert nem ember ő mint én, bogy felelhetnék neki, hogy együtt mehetnénk be ítéletre.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Nem létezik, ki közöttünk dönt, ki rá tenné kezét mindkettőnkre.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Távolítsa el rólam vesszejét, s rettentése ne ijesszen engem:
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
majd beszélnék s nem félnék tőle, mert nem olyan vagyok én magamban.
