Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Da antwortete Hiob und sprach:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Wahrhaftig, ich weiß, daß dem so ist; und wie kann der schwache Mensch rechten mit dem starken Gott!
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Wollte er mit Ihm rechten, so könnte er Ihm auf tausend nicht eins beantworten.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Er ist weisen Herzens und von ungebrochener Kraft; wer hat ihm je getrotzt und es durchgesetzt?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Er verrückt Berge, und man merkt es nicht, daß er sie in seinem Zorn umgekehrt hat.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Er bewegt die Erde von ihrem Ort, daß ihre Säulen zittern.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Er gebietet der Sonne, so geht sie nicht auf; er legt die Sterne unter Siegel.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Er allein spannt den Himmel aus und tritt auf Meereswogen daher.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Er macht den Bären, den Orion und das Siebengestirn, samt den Kammern des Südens.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Er tut große Dinge, die unerforschlich sind, Wunder ohne Zahl.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Siehe, er geht an mir vorüber, und ich sehe ihn nicht; er fährt vorbei, und ich gewahre ihn nicht.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Er rafft dahin, wer hindert ihn? Wer ruft ihm zu: Was machst du da?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Gott unterdrückt nicht seinen Zorn; Rahabs Helfer beugen sich unter ihn.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Wie sollte ich ihm denn antworten und Worte finden, um mit ihm zu reden?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Auch wenn ich im Recht wäre, dürfte ich ihm nicht entgegnen; ich müßte meinen Richter um Gnade anflehen.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Wenn ich rufe, wird er mir antworten? Ich glaube nicht, daß er meine Stimme hört;
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
denn im Sturm hat er mich zerschlagen und mir ohne Ursache viele Wunden zugefügt.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Er läßt mich nicht einmal Atem holen, sondern sättigt mich mit Bitterkeit.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Kommt's auf die Kraft an, siehe, so ist er stark; wenn aber aufs Recht, wer ladet mich dann vor?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Wenn ich schon im Recht bin, so wird mich doch mein Mund verdammen, und bin ich auch unschuldig, so kommt es doch verkehrt heraus.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Ich bin unschuldig, bin unbesorgt um meine Seele; ich verachte das Leben!
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Darum sage ich: Es ist einerlei; Fromme und Gottlose bringt er gleicherweise um!
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Wenn die Geißel plötzlich tötet, so lacht er der Prüfung der Unschuldigen.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Die Erde ist in die Gewalt des Frevlers gegeben; das Angesicht ihrer Richter verhüllt er; wenn nicht er, wer tut es denn?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Meine Tage eilen schneller dahin als ein Läufer; sie sind entflohen und haben nichts Gutes gesehen;
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
sie sind vorbeigefahren wie Rohrschiffe, wie ein Adler, der sich auf Beute stürzt.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Wenn ich denke: Ich will meiner Klage vergessen, meine Miene ändern und heiter dreinschauen,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
so muß ich meine vielen Schmerzen fürchten; denn ich weiß, daß du mich nicht lossprechen wirst!
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Soll ich denn schuldig sein, was mühe ich mich vergeblich ab?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Wüsche ich mich auch mit Schnee und reinigte meine Hände mit Lauge,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
so würdest du mich doch in die Grube tauchen, daß ich meine Kleider nicht mehr anziehen dürfte!
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Denn er ist nicht ein Mann wie ich, daß ich ihm antworten könnte, daß wir miteinander vor Gericht gingen;
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
es ist auch kein Schiedsrichter zwischen uns, der seine Hand auf uns beide legen könnte.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Er nehme aber seine Rute von mir, und sein Schrecken überfalle mich nicht,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
so will ich reden und ihn nicht fürchten; denn nicht also steht es in mir selbst.
