Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Hiob antwortete und sprach:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Ja, ich weiß fast wohl, daß also ist, daß ein Mensch nicht rechtfertig bestehen mag gegen Gott.
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Hat er Lust, mit ihm zu hadern, so kann er ihm auf tausend nicht eins antworten.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Er ist weise und mächtig wem ist's je gelungen, der sich wider ihn gelegt hat?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Er versetzt Berge, ehe sie es inne werden, die er in seinem Zorn umkehret.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Er weget ein Land aus seinem Ort, daß seine Pfeiler zittern.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Er spricht zur Sonne, so gehet sie nicht auf, und versiegelt die Sterne.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Er breitet den Himmel aus allein und gehet auf den Wogen des Meers.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Er machet den Wagen am Himmel und Orion und die Glucke und die Sterne gegen Mittag.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Er tut große Dinge, die nicht zu forschen sind, und Wunder, deren keine Zahl ist.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Siehe, er gehet vor mir über, ehe ich's gewahr werde, und verwandelt sich, ehe ich's merke.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Siehe, wenn er geschwind hinfähret, wer will ihn wiederholen? Wer will zu ihm sagen: Was machst du?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Er ist Gott, seinen Zorn kann niemand stillen; unter ihm müssen sich beugen die stolzen HERREN.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Wie sollt ich denn ihm antworten und Worte finden gegen ihn?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Wenn ich auch gleich recht habe, kann ich ihm dennoch nicht antworten sondern ich müßte um mein Recht flehen.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Wenn ich ihn schon anrufe, und er mich erhöret, so glaube ich doch nicht, daß er meine Stimme höre.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Denn er fähret über mich mit Ungestüm und macht mir der Wunden viel ohne Ursache.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Er läßt meinen Geist sich nicht erquicken, sondern macht mich voll Betrübnis.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Will man Macht; so ist er zu mächtig; will man Recht, wer will mein Zeuge sein?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Sage ich, daß ich gerecht bin; so verdammet er mich doch; bin ich fromm, so macht er mich doch zu Unrecht.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Bin ich denn fromm, so darf sich's meine Seele nicht annehmen. Ich begehre keines Lebens mehr.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Das ist das Eine, das ich gesagt habe: Er bringet um beide den Frommen und Gottlosen.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Wenn er anhebt zu geißeln, so dringet er fort bald zum Tode und spottet der Anfechtung der Unschuldigen.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Das Land aber wird gegeben unter die Hand des Gottlosen, daß er ihre Richter unterdrücke. Ist's nicht also? Wie sollte es anders sein?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Meine Tage sind schneller gewesen denn ein Läufer; sie sind geflohen und haben nichts Gutes erlebt.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Sie sind vergangen wie die starken Schiffe, wie ein Adler fleugt zur Speise.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Wenn ich gedenke, ich will meiner Klage vergessen und meine Gebärde lassen fahren und mich erquicken,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
so fürchte ich alle meine Schmerzen, weil ich weiß, daß du mich nicht unschuldig sein lässest.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Bin ich denn gottlos, warum leide ich denn solche vergebliche Plage?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Wenn ich mich gleich mit Schneewasser wünsche und reinigte meine Hände mit dem Brunnen,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
so wirst du mich doch tunken in Kot, und werden mir meine Kleider scheußlich anstehen.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Denn er ist nicht meinesgleichen, dem ich antworten möchte, daß wir vor Gericht miteinander kämen.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Es ist unter uns kein Schiedsmann, noch der seine Hand zwischen uns beide lege.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Er nehme von mir seine Rute und lasse sein Schrecken von mir,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
daß ich möge reden und mich nicht vor ihm fürchten dürfe; sonst kann ich nichts tun, das für mich sei.
