Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Darauf gab Job zur Antwort:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
"Wahrhaft, ich weiß, daß es so ist. Wie könnte gegen Gott ein Mensch obsiegen?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Hat einer Lust, mit ihm zu streiten, gibt er auf tausend nicht ein Wort zu hören.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Ist einer noch so klug und stark, wer trotzte ihm und bliebe heil?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Der Berge so versetzt, daß man nicht merkt, daß er im Zorn sie umgestürzt,
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
der zittern macht der Erde Bau, daß ihre Säulen wanken,
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
der nicht mehr scheinen heißt die Sonne, und Sterne unter Siegel legt,
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
der ganz allein den Himmel spannte, auf Wolken schreitet,
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
den Bären und Orion schuf, den Siebenstern, des Südens Kreuz,
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
der groß und unerforschlich waltet und Wunder wirket ohne Zahl:
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Er macht sich an mich her, bevor ich's sehe, dringt auf mich ein, eh ich's bemerke.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Und packt er zu, wer hält ihn ab? Wer sagt zu ihm: 'Was tust du da?'
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Wenn seinem Zorne Gott nicht wehrt, dann winden sich zu seinen Füßen selbst des Ungestüms Gehilfen.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Wie kann dann ich ihm Rede stehen, ihm gegenüber meine Worte wählen,
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
ich, der ich nicht Bescheid darf geben, mag ich im Recht auch sein, nein, meinen Richter noch anwinseln muß?
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Wenn ich ihn riefe, gäbe er mir Antwort? Ich glaub' es nicht, daß er auf meine Stimme hörte,
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
er, der mich für ein Härchen packt, mir grundlos viele Wunden schlägt.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Er läßt mich nicht zu Atem kommen, weil er mit Bitterkeit mich sättigt.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Wenn's auf die Kraft ankommt, dann ist er stark, und gilt es zu beweisen, wer zeugt für mich?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Bin ich im Recht, dann zeiht mich doch sein Mund des Unrechts, bin ich unschuldig, stellt er mich doch als schuldig hin.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Und wüßte ich nicht selber, daß ich schuldlos bin, wegwürfe ich mein Leben.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Nun ist es so; drum sage ich es offen. Er bringt den Frommen gleich dem Frevler um.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Die Geißel tötet blindlings; er lacht ob der Unschuldigen Verzweiflung.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Die Welt ist somit ausgeliefert in eines Ungerechten Hand, der seinen Strafgerichten das Gesicht verhüllt. Ist's dem nicht so, wie ist es dann?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Und meine Zeit läuft schneller als ein Läufer; sie flieht und sieht das Glück nicht mehr,
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
so flüchtig wie die Binsenschiffe, rasch wie der beutegierige Aar.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Nie kann ich sagen: 'Ich will mein Leid vergessen, mein Trauern lassen, heiter sein.'
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Mir graut vor allen meinen Schmerzen; ich weiß: Du sprichst mich nimmer los.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Ich soll nun einmal schuldig sein. Wozu mich zwecklos mühen?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Und wüsche ich mich weiß wie Schnee und reinigte mit Lauge mir die Hände,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
dann tauchtest Du mich um so tiefer in den Kot, daß meine Kleider selbst vor mir sich ekelten.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Er ist kein Mensch wie ich, dem ich erwiderte: 'Gehn wir zusammen vor Gericht!'
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Wenn einen Schiedsmann zwischen uns es gäbe, der beide unter seine Aufsicht stellte,
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
der seinen Stock von mir fernhielte; daß mich die Angst vor jenem nicht betäubte,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
dann wollt' ich furchtlos frei aussprechen, daß er - ich weiß es - gegen mich nicht ehrlich ist."
