Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Et Job prit la parole, et dit:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Certainement, je sais qu'il en est ainsi; et comment l'homme serait-il juste devant Dieu?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
S'il veut plaider avec lui, il ne lui répondra pas une fois sur mille.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Il est habile en son intelligence, et puissant en sa force: qui lui a résisté et s'en est bien trouvé?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Il transporte les montagnes, et elles ne le savent pas; il les bouleverse en sa fureur;
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Il fait trembler la terre sur sa base, et ses colonnes sont ébranlées.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Il parle au soleil, et le soleil ne se lève pas; et il met un sceau sur les étoiles.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Seul, il étend les cieux, et il marche sur les hauteurs de la mer.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Il a créé la grande Ourse, l'Orion, et la Pléiade, et les régions cachées du midi.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Il fait de grandes choses qu'on ne peut sonder, de merveilleuses choses qu'on ne peut compter.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Voici, il passe près de moi, et je ne le vois pas; il passe encore, et je ne l'aperçois pas.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
S'il ravit, qui le lui fera rendre? Qui lui dira: Que fais-tu?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Dieu ne revient pas sur sa colère; sous lui sont abattus les plus puissants rebelles.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Combien moins lui pourrais-je répondre, moi, et choisir mes paroles pour lui parler!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Quand j'aurais raison, je ne lui répondrais pas; je demanderais grâce à mon juge!
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Si je le citais, et qu'il me répondît, je ne croirais pas qu'il voulût écouter ma voix,
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Lui qui fond sur moi dans une tempête, et qui multiplie mes plaies sans motif.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Il ne me permet point de reprendre haleine; il me rassasie d'amertume.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
S'il est question de force, il dit: “Me voilà! “S'il est question de droit: “Qui m'assigne? “
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Quand même je serais juste, ma bouche me condamnerait; je serais innocent, qu'elle me déclarerait coupable.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Je suis innocent. Je ne me soucie pas de vivre, je ne fais aucun cas de ma vie.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Tout se vaut! C'est pourquoi j'ai dit: Il détruit l'innocent comme l'impie.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Quand un fléau soudain répand la mort, il se rit des épreuves des innocents.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
La terre est livrée aux mains des méchants; il couvre les yeux de ceux qui la jugent. Si ce n'est lui, qui est-ce donc
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Mes jours ont été plus légers qu'un courrier; ils se sont enfuis, sans voir le bonheur;
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Ils ont glissé comme des barques de roseaux, comme l'aigle qui fond sur sa proie.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Si je dis: Je veux oublier ma plainte, quitter mon air triste, et reprendre ma sérénité,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Je suis effrayé de toutes mes douleurs: je sais que tu ne me jugeras pas innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Moi, je suis condamné, pourquoi me fatiguer en vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Quand je me laverais dans la neige, quand je purifierais mes mains dans la potasse,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Tu me plongerais dans le fossé, et mes vêtements m'auraient en horreur.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Car il n'est pas un homme comme moi pour que je lui réponde, pour que nous allions ensemble en justice.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Il n'y a pas d'arbitre entre nous, qui pose sa main sur nous deux.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Qu'il ôte sa verge de dessus moi, et que ses terreurs ne me troublent plus!
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Alors je lui parlerai sans crainte; car, dans l'état où je me trouve, je ne suis plus à moi.
