Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Job reprit la parole et dit:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Oui, je sais qu’il en est ainsi: comment l’homme aurait-il gain de cause avec Dieu?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Si nous désirions discuter avec lui, pas une fois sur mille il ne daignerait nous répondre.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Eminemment sage, triomphant de force, qui jamais lui tint tête et s’en trouva bien?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Il déplace les montagnes à l’improviste et les bouleverse dans sa colère.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Il fait trembler la terre sur ses bases et ébranle les colonnes qui la supportent.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
II donne un ordre au soleil, et le soleil ne paraît point; il met un sceau sur les étoiles.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
A lui seul, il déploie les cieux; il chemine sur la crête des vagues.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Ila fait la Grande Ourse, l’Orion, les Pléiades et les demeures sidérales du Midi.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Il accomplit des merveilles sans fin, des prodiges qui ne se peuvent compter.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Ah! S’Il passait auprès de moi, je ne le verrais point; s’il se glissait sous mes yeux, je ne le remarquerais pas.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Quand il empoigne quelqu’un, qui lui fera lâcher prise? Qui lui dira: "Que fais-tu?"
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Dieu ne refoule pas sa colère; sous ses coups plient les satellites de l’orgueil.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Et moi j’oserais lui répliquer, je ferais assaut de paroles avec lui,
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
moi, qui tout innocent que je fusse, ne trouverais rien à lui répondre, et demanderais simplement grâce à mon juge!
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Dût-il même se rendre à mon appel, je ne croirais pas qu’il écoute ma voix;
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
car il m’accable sous un vent de tempête et multiplie gratuitement mes blessures.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Il ne me permet pas de reprendre haleine, tant il m’abreuve d’amertumes.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
S’Agit-il de faire preuve de force, il est là! S’Agit-il de jugement, il dira: "Qui pourrait m’assigner?"
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Fussé-je innocent, ma bouche me déclarerait coupable! Fussé-je sans reproche, elle me convaincrait de perversité!
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Oui, je suis sans reproche! Je ne me soucie pas de la vie, je suis las de l’existence.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Tout revient au même: aussi dis-je que juste et méchant, il les fait également périr.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Si un cataclysme entraîne des morts soudaines, il se rit de l’épreuve des innocents.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Par lui, la terre a été livrée aux impies: il voile les yeux de ceux qui y rendent la justice. Si ce n’est lui, qui serait-ce?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Mes jours sont plus rapides qu’un courrier; ils s’enfuient sans avoir vu le bonheur.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Ils passent comme des barques de jonc, comme l’aigle qui se précipite sur la proie.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Quand je dis: "Je veux oublier ma souffrance, laisser là ma mine attristée et reprendre mes esprits",
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
je suis envahi par la crainte de mes tourments, sachant bien que tu ne m’absoudras pas.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Je serai déclaré coupable: pourquoi donc prendre une peine inutile?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Dussé-je me laver dans de la neige fondue et purifier mes mains avec de la potasse,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
aussitôt tu me plongerais dans une fosse fangeuse, et mes vêtements mêmes auraient horreur de moi.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Car il n’est pas un homme comme moi pour que je lui réponde et que nous paraissions ensemble en justice.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Il n’existe pas d’arbitre entre nous, qui puisse poser sa main sur tous deux.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Qu’il écarte de moi sa verge, et que ses terreurs cessent de peser sur moi.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Alors je parlerai sans le redouter, car je n’en suis pas là dans le secret de ma conscience.
