Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Et Job répondit et dit:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
En vérité, je sais qu’il en est ainsi. Mais comment l’homme sera-t-il juste devant Dieu?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
S’il se plaît à contester avec lui, il ne lui répondra pas sur un point entre mille.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Il est sage de cœur et puissant en force: qui s’est endurci contre lui et a prospéré?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Il transporte les montagnes, et elles ne savent pas qu’il les renverse dans sa colère;
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Il remue la terre de sa place, et ses colonnes tremblent;
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Il parle au soleil, et [le soleil] ne se lève pas; et sur les étoiles il met son sceau;
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Seul il étend les cieux et marche sur les hauteurs de la mer;
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Il fait la grande Ourse, Orion, et les Pléiades, et les chambres du midi;
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Il fait de grandes choses qu’on ne saurait sonder, et des merveilles à ne pouvoir les compter.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Voici, il passe près de moi, et je ne [le] vois pas; et il passe à côté [de moi], et je ne l’aperçois pas.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Voici, il ravit; qui l’en détournera? Qui lui dira: Que fais-tu?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Dieu ne retire pas sa colère; sous lui fléchissent les orgueilleux qui prêtent secours.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Combien moins lui répondrais-je, moi, [et] choisirais-je mes paroles avec lui!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Si j’étais juste, je ne lui répondrais pas, je demanderais grâce à mon juge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Si je criais, et qu’il me réponde, je ne croirais pas qu’il ait prêté l’oreille à ma voix, –
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Lui qui m’écrase dans une tempête, et qui multiplie mes blessures sans cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Il ne me permet pas de reprendre haleine; car il me rassasie d’amertumes.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
S’agit-il de force, voici, il est fort; s’agit-il de jugement: Qui m’assignera?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Si je me justifiais, ma bouche me condamnerait; si j’étais parfait, il me montrerait pervers.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Si j’étais parfait, je méconnaîtrais mon âme, je mépriserais ma vie.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Tout revient au même; c’est pourquoi j’ai dit: Il consume le parfait et le méchant.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Si le fléau donne subitement la mort, il se rit de l’épreuve de l’innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
La terre est livrée en la main du méchant: il couvre la face de ses juges. S’il n’en est pas ainsi, qui est-ce donc?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Mes jours s’en vont plus vite qu’un coureur; ils fuient, ils ne voient pas ce qui est bon;
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Ils passent rapides comme les barques de jonc, comme un aigle qui fond sur sa proie.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Si je dis: J’oublierai ma plainte, je renoncerai à mon visage [morne] et je serai joyeux,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Je suis épouvanté de tous mes tourments; je sais que tu ne me tiendras pas pour innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Soit, je suis méchant: pourquoi me fatigué-je ainsi en vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Si je me lave avec de l’eau de neige, et que je nettoie mes mains dans la pureté,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Alors tu me plongeras dans un fossé, et mes vêtements m’auront en horreur.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Car il n’est pas homme, comme moi, pour que je lui réponde, pour que nous allions ensemble en jugement.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Il n’y a pas entre nous un arbitre qui mettrait sa main sur nous deux.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Qu’il retire sa verge de dessus moi, et que sa terreur ne me trouble pas;
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Alors je parlerai et je ne le craindrai pas; mais il n’en est pas ainsi de moi.
