Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
I know [it to be] so of a truth: but how should man be just with God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he will contend with him, he cannot answer him one of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
[He is] wise in heart, and mighty in strength: who hath hardened [himself] against him, and hath prospered?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Who removeth the mountains, and they know not: who overturneth them in his anger.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Who shaketh the earth out of her place, and its pillars tremble.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Who commandeth the sun, and it riseth not; and sealeth up the stars.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Who alone spreadeth out the heavens, and treadeth upon the waves of the sea.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Who maketh Arcturus, Orion, and Pleiades, and the chambers of the south.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Who doeth great things past finding out; yes, and wonders without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Lo, he goeth by me, and I see [him] not: he passeth on also, but I perceive him not.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Behold, he taketh away, who can hinder him? who will say to him, What doest thou?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
[If] God will not withdraw his anger, the proud helpers do stoop under him.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less shall I answer him, [and] choose out my words [to reason] with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Whom, though I were righteous, [yet] would I not answer, [but] I would make supplication to my judge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
If I had called, and he had answered me; [yet] I would not believe that he had hearkened to my voice.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
For he breaketh me with a tempest, and multiplieth my wounds without cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He will not suffer me to take my breath, but filleth me with bitterness.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If [I speak] of strength, lo, [he is] strong: and if of judgment, who shall set me a time [to plead]?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
If I justify myself, my own mouth will condemn me: [if I say], I [am] perfect, that also will prove me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
[Though] I [were] perfect, [yet] would I not know my soul: I would despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
This [is] one [thing], therefore I said [it], he destroyeth the perfect and the wicked.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If the scourge shall slay suddenly, he will laugh at the trial of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth is given into the hand of the wicked: he covereth the faces of its judges; if not, where, [and] who [is] he?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Now my days are swifter than a post: they flee away, they see no good.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They are passed away as the swift ships: as the eagle [that] hasteth to the prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, I will forget my complaint, I will leave off my heaviness, and comfort [myself]:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I am afraid of all my sorrows, I know that thou wilt not hold me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
[If] I am wicked, why then do I labor in vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I wash myself with snow water, and make my hands never so clean;
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Yet wilt thou plunge me in the ditch, and my own clothes shall abhor me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For [he is] not a man, as I [am], [that] I should answer him, [and] we should come together in judgment.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Neither is there any judge between us, [that] might lay his hand upon us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him take away his rod from me, and let not his fear terrify me:
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
[Then] would I speak, and not fear him; but [it is] not so with me.
