Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then Job answered and said:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Of a truth, I know that it is so: For how can man be just before God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he choose to contend with him, He cannot answer him to one charge of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
He is excellent in wisdom, mighty in strength: Who hath hardened himself against him, and prospered?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
He removeth the mountains, and they know it not; He overturneth them in his anger.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
He shaketh the earth out of her place, And the pillars thereof tremble.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
He commandeth the sun, and it riseth not, And he sealeth up the stars.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
He alone spreadeth out the heavens, And walketh upon the high waves of the sea.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
He made the Bear, Orion, and the Pleiades, And the secret chambers of the South.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
He doeth great things past finding out, Yea, wonderful things without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Lo! he goeth by me, but I see him not; He passeth along, but I do not perceive him.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Lo! he seizeth, and who can hinder him? Who will say to him, What doest thou?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
God will not turn away his anger; The proud helpers are brought low before him.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less shall I answer him, And choose out words to contend with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Though I were innocent, I would not answer him; I would cast myself on the mercy of my judge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Should I call, and he make answer to me, I could not believe that he listened to my voice, —
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
He who falleth upon me with a tempest, And multiplieth my wounds without cause!
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Who will not suffer me to take my breath, But filleth me with bitterness!
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If I look to strength, “Lo! here am I!” [[saith he, ]] If to justice, “Who shall summon me to trial?”
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Though I were upright, yet must my own mouth condemn me; Though I were innocent, He would prove me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Though I were innocent, I would not care for myself; I would despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
It is all one; therefore I will affirm, He destroyeth the righteous and the wicked alike.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
When the scourge bringeth sudden destruction, He laugheth at the sufferings of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth is given into the hands of the wicked; He covereth the face of the judges thereof; If it be not He, who is it?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
My days have been swifter than a courier; They have fled away; they have seen no good.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They have gone by like the reed-skiffs; Like the eagle, darting upon his prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, I will forget my lamentation, I will change my countenance, and take courage,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Still am I in dread of the multitude of my sorrows; For I know that thou wilt not hold me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
I shall be found guilty; Why then should I labor in vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I wash myself in snow, And cleanse my hands with lye,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Still wilt thou plunge me into the pit, So that my own clothes will abhor me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For He is not a man, as I am, that I may contend with him, And that we may go together into judgment;
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
There is no umpire between us, Who may lay his hand upon us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him take from me his rod, And not dismay me with his terrors,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Then I will speak, and not be afraid of him: For I am not so at heart.
