Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then answered Job, and said,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Truly I know that it is so: and how could a mortal be righteous before God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he were desirous to enter into a contest with him, he could not give him one answer out of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
He is wise of heart, and mighty in strength: who hath hardened himself against him, and escaped unscathed?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
[He it is] who removeth mountains, and they know it not, yea, when he overturneth them in his anger;
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Who shaketh the earth loose out of her place, that her pillars tremble;
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Who speaketh to the sun, and he shineth not, and around the stars he placeth a seal;
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Who spread out the heavens by himself alone, and treadeth upon the hillocks of the sea;
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Who made the Bear, Orion, and the Pleiades, and the chambers the south;
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Who doth great things which are quite unsearchable, and wonders which are quite without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Lo, were he to go past by me, I should not see him; and were he to pass along, I should not perceive him.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Behold, were he to snatch aught away, who could hold him back? who would say unto him, What dost thou?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
God will not withdraw his anger: beneath him sink down the helpers of the proud.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less then could I answer him, and select my words [to contend] with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Whom, were I even righteous, I could not answer? to him that condemneth me I could [only] make supplication.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Or were I to call, and he would answer me, I could yet not believe that he would give ear unto my voice—
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
He that bruiseth me with [his] tempest, and multiplieth my wounds without a cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He suffereth me not to recover my breath; but feedeth me overmuch with bitter things.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If it regard strength, lo, he is the powerful; and if justice, who will cite him for me to appear?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
If I were righteous even, my own mouth would condemn me: were I innocent, it would still prove me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
I am innocent; I will not have regard for myself: I will despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
One thing is [certain], therefore have I said it, The innocent and the wicked he bringeth to their end.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If a scourge should slay suddenly, he will mock at the trial of the guiltless.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Is a land given up into the hand of the wicked? he covereth the faces of its judges: if this be not the truth, who is it then?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
And my days pass swifter than a runner: they flee away, they see no happiness,
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They hasten along like pirate ships: like the eagle that stoopeth down upon his food.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, I will forget my complaint, I will leave off my sorrowful countenance, and recover my cheerfulness:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
O then would I be in dread of all my pains; I know that thou wilt not declare me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
I must ever be guilty: why then should I fatigue myself for nought?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I were to wash myself in snow-water, to cleanse myself in the purity of my hands:
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Even then wouldst thou plunge me in the ditch, that my own clothes would render me abhorred.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For he is not a man, like me, that I could answer him, that we should enter together into a contest.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
There is no one who can decide between us, who could lay his hand upon us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him but remove from me his rod, and let not his dread terrify me:
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Then would I speak, and not fear him; for the like I feel not within me.
