Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
I know it is so of a truth: but how should man be just with God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he will contend with him, he cannot answer him one of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
He is wise in heart, and mighty in strength: who has hardened himself against him, and has prospered?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Which removes the mountains, and they know not: which overturns them in his anger.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Which shakes the earth out of her place, and the pillars thereof tremble.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Which commands the sun, and it rises not; and seals up the stars.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Which alone spreads out the heavens, and treads on the waves of the sea.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Which makes Arcturus, Orion, and Pleiades, and the chambers of the south.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Which does great things past finding out; yes, and wonders without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
See, he goes by me, and I see him not: he passes on also, but I perceive him not.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Behold, he takes away, who can hinder him? who will say to him, What do you?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
If God will not withdraw his anger, the proud helpers do stoop under him.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less shall I answer him, and choose out my words to reason with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Whom, though I were righteous, yet would I not answer, but I would make supplication to my judge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
If I had called, and he had answered me; yet would I not believe that he had listened to my voice.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
For he breaks me with a tempest, and multiplies my wounds without cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He will not suffer me to take my breath, but fills me with bitterness.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If I speak of strength, see, he is strong: and if of judgment, who shall set me a time to plead?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
If I justify myself, my own mouth shall condemn me: if I say, I am perfect, it shall also prove me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Though I were perfect, yet would I not know my soul: I would despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
This is one thing, therefore I said it, He destroys the perfect and the wicked.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If the whip slay suddenly, he will laugh at the trial of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth is given into the hand of the wicked: he covers the faces of the judges thereof; if not, where, and who is he?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Now my days are swifter than a post: they flee away, they see no good.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They are passed away as the swift ships: as the eagle that hastens to the prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, I will forget my complaint, I will leave off my heaviness, and comfort myself:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I am afraid of all my sorrows, I know that you will not hold me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
If I be wicked, why then labor I in vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I wash myself with snow water, and make my hands never so clean;
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Yet shall you plunge me in the ditch, and my own clothes shall abhor me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For he is not a man, as I am, that I should answer him, and we should come together in judgment.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Neither is there any judge between us, that might lay his hand on us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him take his rod away from me, and let not his fear terrify me:
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Then would I speak, and not fear him; but it is not so with me.
