Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
And Job answered and said,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Of a truth I know it is so; but how can man be just with God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he shall choose to strive with him, he cannot answer him one thing of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
He is wise in heart and mighty in strength: who hath hardened himself against him, and had peace?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Who removeth mountains, and they know it not, when he overturneth them in his anger;
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Who shaketh the earth out of its place, and the pillars thereof tremble;
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Who commandeth the sun, and it riseth not, and he sealeth up the stars;
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Who alone spreadeth out the heavens, and treadeth upon the high waves of the sea;
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Who maketh the Bear, Orion, and the Pleiades, and the chambers of the south;
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Who doeth great things past finding out, and wonders without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Lo, he goeth by me, and I see [him] not; and he passeth along, and I perceive him not.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Behold, he taketh away: who will hinder him? Who will say unto him, What doest thou?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
God withdraweth not his anger; the proud helpers stoop under him:
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less shall I answer him, choose out my words [to strive] with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Whom, though I were righteous, [yet] would I not answer; I would make supplication to my judge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
If I had called, and he had answered me, I would not believe that he hearkened to my voice, —
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
He, who crusheth me with a tempest, and multiplieth my wounds without cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He suffereth me not to take my breath, for he filleth me with bitternesses.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Be it a question of strength, lo, [he is] strong; and be it of judgment, who will set me a time?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
If I justified myself, mine own mouth would condemn me; were I perfect, he would prove me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Were I perfect, [yet] would I not know my soul: I would despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
It is all one; therefore I said, he destroyeth the perfect and the wicked.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If the scourge kill suddenly, he mocketh at the trial of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth is given over into the hand of the wicked [man]; he covereth the faces of its judges. If not, who then is it?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
And my days are swifter than a runner: they flee away, they see no good.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They pass by like skiffs of reed; as an eagle that swoops upon the prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, I will forget my complaint, I will leave off my [sad] countenance, and brighten up,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I am afraid of all my sorrows; I know that thou wilt not hold me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Be it that I am wicked, why then do I labour in vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I washed myself with snow-water, and cleansed my hands in purity,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Then wouldest thou plunge me in the ditch, and mine own clothes would abhor me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For he is not a man, as I am, that I should answer him; that we should come together in judgment.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
There is not an umpire between us, who should lay his hand upon us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him take his rod away from me, and let not his terror make me afraid,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
[Then] I will speak, and not fear him; but it is not so with me.
