Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then Job answered:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
“Yes, I know that it is so, but how can a mortal be righteous before God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If one wished to contend with God, he could not answer Him one time out of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
God is wise in heart and mighty in strength. Who has resisted Him and prospered?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
He moves mountains without their knowledge and overturns them in His anger.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
He shakes the earth from its place, so that its foundations tremble.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
He commands the sun not to shine; He seals off the stars.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
He alone stretches out the heavens and treads on the waves of the sea.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
He is the Maker of the Bear and Orion, of the Pleiades and the constellations of the south.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
He does great things beyond searching out, and wonders without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Were He to pass by me, I would not see Him; were He to move, I would not recognize Him.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
If He takes away, who can stop Him? Who dares to ask Him, ‘What are You doing?’
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
God does not restrain His anger; the helpers of Rahab cower beneath Him.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How then can I answer Him or choose my arguments against Him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
For even if I were right, I could not answer. I could only beg my Judge for mercy.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
If I summoned Him and He answered me, I do not believe He would listen to my voice.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
For He would crush me with a tempest and multiply my wounds without cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He does not let me catch my breath, but overwhelms me with bitterness.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If it is a matter of strength, He is indeed mighty! If it is a matter of justice, who can summon Him?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Even if I were righteous, my mouth would condemn me; if I were blameless, it would declare me guilty.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Though I am blameless, I have no concern for myself; I despise my own life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
It is all the same, and so I say, ‘He destroys both the blameless and the wicked.’
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
When the scourge brings sudden death, He mocks the despair of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth is given into the hand of the wicked; He blindfolds its judges. If it is not He, then who is it?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
My days are swifter than a runner; they flee without seeing good.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They sweep by like boats of papyrus, like an eagle swooping down on its prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I were to say, ‘I will forget my complaint and change my expression and smile,’
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I would still dread all my sufferings; I know that You will not acquit me.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Since I am already found guilty, why should I labor in vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I should wash myself with snow and cleanse my hands with lye,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
then You would plunge me into the pit, and even my own clothes would despise me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For He is not a man like me, that I can answer Him, that we can take each other to court.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Nor is there a mediator between us, to lay his hand upon us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let Him remove His rod from me, so that His terror will no longer frighten me.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Then I would speak without fear of Him. But as it is, I am on my own.
