Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Så tog Job til Orde og svarede:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
"Jeg ved forvist, at således er det, hvad Ret har en dødelig over for Gud?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Vilde Gud gå i Rette med ham, kan han ikke svare på et af tusind!
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Viis af Hjerte og vældig i Kraft hvo trodsede ham og slap vel derfra?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Han flytter Bjerge så let som intet, vælter dem om i sin Vrede,
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
ryster Jorden ud af dens Fuger, så dens Grundstøtter bæver;
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
han taler til solen, så skinner den ikke, for Stjernerne sætter han Segl,
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
han udspænder Himlen ene, skrider hen over Havets Kamme,
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
han skabte Bjørnen, Orion, Syvstjernen og Sydens Kamre,
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
han øver ufattelig Vælde og Undere uden Tal!
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Går han forbi mig, ser jeg ham ikke, farer han hen, jeg mærker ham ikke;
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
røver han, hvem mon der hindrer ham i det? Hvo siger til ham: "Hvad gør du?"
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Gud lægger ikke Bånd på sin Vrede, Rahabs Hjælpere bøjed sig under ham;
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
hvor kan jeg da give ham Svar og rettelig føje min Tale for ham!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Har jeg end Ret, jeg kan dog ej svare, må bede min Dommer om Nåde!
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Nævned jeg ham, han svared mig ikke, han hørte, tror jeg, ikke min Røst,
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
han, som river mig bort i Stormen, giver mig - Sår på Sår uden Grund,
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
ikke lader mig drage Ånde, men lader mig mættes med beskeing.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Gælder det Kæmpekraft, melder han sig! Gælder det Ret, hvo stævner ham da!
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Har jeg end Ret, må min Mund dog fælde mig, er jeg end skyldfri, han gør mig dog vrang!
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Skyldfri er jeg, ser bort fra min Sjæl og agter mit Liv for intet!
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Lige meget; jeg påstår derfor: Skyldfri og skyldig gør han til intet!
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Når Svøben kommer med Død i et Nu, så spotter han skyldfries Hjertekval;
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Jorden gav han i gudløses Hånd, hylder dens Dommeres Øjne til, hvem ellers, om ikke han?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Raskere end Løberen fløj mine Dage, de svandt og så ikke Lykke,
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
gled hen som Både af Si, som en Ørn, der slår ned på Bytte.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Dersom jeg siger: "Mit Suk vil jeg glemme, glatte mit Ansigt og være glad,"
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
må jeg dog grue for al min Smerte, jeg ved, du kender mig ikke fri.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Jeg skal nu engang være skyldig, hvorfor da slide til ingen Nytte?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Toed jeg mig i Sne og tvætted i Lud mine Hænder,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
du dypped mig dog i Pølen, så Klæderne væmmedes ved mig.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Thi du er ikke en Mand som jeg, så jeg kunde svare, så vi kunde gå for Retten sammen;
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
vi savner en Voldgiftsmand til at lægge sin Hånd på os begge!
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Fried han mig for sin Stok, og skræmmed hans Rædsler mig ikke,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
da talte jeg uden at frygte ham, thi min Dom om mig selv er en anden!
