Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
約伯回答說：
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
我真知道是這樣； 但人在上帝面前怎能成為義呢？
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
若願意與他爭辯， 千中之一也不能回答。
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
他心裏有智慧，且大有能力。 誰向上帝剛硬而得亨通呢？
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
他發怒，把山翻倒挪移， 山並不知覺。
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
他使地震動，離其本位， 地的柱子就搖撼。
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
他吩咐日頭不出來，就不出來， 又封閉眾星。
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
他獨自鋪張蒼天， 步行在海浪之上。
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
他造北斗、參星、昴星， 並南方的密宮；
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
他行大事，不可測度， 行奇事，不可勝數。
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
他從我旁邊經過，我卻不看見； 他在我面前行走，我倒不知覺。
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
他奪取，誰能阻擋？ 誰敢問他：你做甚麼？
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
上帝必不收回他的怒氣； 扶助拉哈伯的，屈身在他以下。
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
既是這樣，我怎敢回答他， 怎敢選擇言語與他辯論呢？
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
我雖有義，也不回答他， 只要向那審判我的懇求。
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
我若呼籲，他應允我； 我仍不信他真聽我的聲音。
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
他用暴風折斷我， 無故地加增我的損傷。
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
我就是喘一口氣，他都不容， 倒使我滿心苦惱。
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
若論力量，他真有能力！ 若論審判，他說誰能將我傳來呢？
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
我雖有義，自己的口要定我為有罪； 我雖完全，我口必顯我為彎曲。
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
我本完全，不顧自己； 我厭惡我的性命。
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
善惡無分，都是一樣； 所以我說，完全人和惡人，他都滅絕。
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
若忽然遭殺害之禍， 他必戲笑無辜的人遇難。
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
世界交在惡人手中； 蒙蔽世界審判官的臉， 若不是他，是誰呢？
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
我的日子比跑信的更快， 急速過去，不見福樂。
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
我的日子過去如快船， 如急落抓食的鷹。
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
我若說：我要忘記我的哀情， 除去我的愁容，心中暢快；
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
我因愁苦而懼怕， 知道你必不以我為無辜。
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
我必被你定為有罪， 我何必徒然勞苦呢？
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
我若用雪水洗身， 用鹼潔淨我的手，
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
你還要扔我在坑裏， 我的衣服都憎惡我。
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
他本不像我是人，使我可以回答他， 又使我們可以同聽審判。
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
我們中間沒有聽訟的人 可以向我們兩造按手。
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
願他把杖離開我， 不使驚惶威嚇我。
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
我就說話，也不懼怕他， 現在我卻不是那樣。
