Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Job loh koep a doo tih,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
A tueng te ka ming tangloeng dae hlanghing he Pathen taengah metlam a tang thai eh?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Amah te oelh ham ngaih cakhaw, anih te thawngkhat ah pakhat long pataeng a doo thai moenih.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
A thinko cueih tih a thadueng khaw len rhapsat. A thuung dongah anih taengah unim aka mangkhak?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Tlang khaw haimo coeng tih a thintoek ah amih a maelh te khaw ming uh pawh.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Diklai he a hmuen lamloh tlai tih a tung khaw tuen coeng.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Khomik te a uen tih thoeng pawh, aisi khaw catui tloep a hnah.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Vaan ke amah bueng loh a cueh tih tuitunli kah hmuensang dongah a cawt.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Ning buhol neh airhitbom khaw, tuithim tlungkawt khaw a saii neh.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Khenah tloel duela hno len a saii tih tae lek pawt hil ah khobaerhambae coeng.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Kai taeng long a pah mai akhaw ka hmu pawt tih a tinghil akhaw anih te ka yakming moenih.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Paco cakhaw ulong anih a mael sak? Ulong long anih te, “Balae na saii,” a ti nah?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Pathen tah a thintoek mael pawt tih Rahab aka bom rhoek khaw a hmui, a hmui ah ngam uh.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Te dongah anih aisat te kai loh ka doo thai vetih a taengah ka ol ka coelh thai aya?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Ka tang cakhaw kai lai aka tloek taengah ka doo thai pawt tih rhennah ni ka bih.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Ka khue tih kai n'doo cakhaw ka ol a hnatun tila ka tangnah moenih.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Hlithae neh kai kai m'phop tih lunglilungla la ka tloh ping.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Ka mueihla he mael hamla kai m'pae pawt dae olkhaa ni kai n'kum sak.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Thadueng dongah khaw len rhapsat tih laitloeknah dongah khaw unim kai aka tuentah he?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Ka ka neh ka tang akhaw ka boe hae ni, ka cuemthuek cakhaw ka kawn hae.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Ka cuemthuek dae ka hinglu khaw ka ming pawt tih ka hingnah khaw ka kohnue.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Te dongah pakhat la, “Cuemthuek neh halang khaw amah loh a khah,” a ti.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Rhuihet loh a duek sak buengrhuet kae vaengah ommongsitoe kah noemcainah te a tamdaeng.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Diklai he halang kut ah pae tih a laitloek kah maelhmai te a khuk. Te pawt koinih amah te unim?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Ka khohnin khaw aka yong lakah bawn tih a yong dongah a then khaw hmuh uh pawh.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Sangpho canghlong bangla tinghil tih, atha bangla caak dongah cu.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
“Kai he ka kohuetnah ka hnilh pawn eh, ka maelhmai ka hlam saeh lamtah ngaidip saeh,’ ka ti akhaw,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Ka nganboh he boeih ka rhih tih kai nan hmil mahpawh tila ka ming.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Kai ka boe coeng dae balae tih a honghi nen he ka kohnue eh?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Vuelsong tui dongah ka hluk vetih ka kut lunghuem neh ka cil cakhaw,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
vaam khuila kai nan nuem hae vetih ka himbai neh kamah khaw n'tuei uh ni.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Hlang he kamah bangla a om pawt dongah anih te ka doo koinih laitloeknah la rhenten m'pawk uh ni.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Mamih laklo ah oltloek tih mamih rhoi soah a kut aka tloeng om pawh.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
A cungkui te kai taeng lamloh a khoe mai vetih a mueirhih loh kai n'let sak pawt mako.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Ka thui neh anih ka rhih pawt dae kai he kamah taengah te tlam te ka om moenih.
