Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
А Иов в отговор рече:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Наистина зная, че това е така, Но как ще се оправдае човек пред Бога?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Ако поиска да се съди с Него, Не може да му отговори за едно от хиляда.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Мъдро сърце и мощна сила има Бог; Кой, като е упорствувал против Него, е благоденствувал?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Той премества планините и те не усещат Когато ги е превърнал в гнева Си.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Той поклаща земята от мястото й, Тъй щото и стълбовете й треперят.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Той заповядва на слънцето, и не изгрява; И туря под печат звездите.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Той сам простира небесата, И стъпва на морските вълни.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Той прави съзвездията - Мечката, Ориона и Плеядите, И скритите пространства на юг.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Той прави велики и неизследими дела. И безбройни чудеса.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Ето, минава край мене, и не Го виждам; Преминава и не Го съглеждам;
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Ако грабна плячка, кой ще Му забрани? Кой ще Му рече: Що правиш?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Ако Бог не оттегли гнева Си, Горделивите помощници се повалят под Него!
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Колко по-малко бих могъл аз да Му отговоря И да избера думите си, за да разисквам с Него!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Комуто, и праведен ако бях, не можех отговори, Но щях да повярвам, че е послушал гласа ми.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Ако извиках, и ми отговореше, Не щях да повярвам, че е послушал гласа ми.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Защото ме смазва с вихрушка, И умножава раните ми без причина.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Не ме оставя да си отдъхна, Но ме насища с горчивини.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Ако е дума за силата на мощните; Ето ме! Би казал Той; И ако за съд, би казал: Кой ще Ми определи време да съдя?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Даже ако бях праведен, осъдили ме биха собствените ми уста; Ако бях непорочен, Той би ме показал опърничав.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Макар да бях непорочен, не бих зачитал себе си, Презрял бих живота си.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Все едно е; затова казвам: Той погубва и непорочния и нечестивия,
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Ако бичът Му убива внезапно, Той се смее при изпитанията на невинните.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Земята е предадена в ръцете на нечестивите; Той покрива лицата на съдиите; Ако не, тогава кой е, който прави това?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
А моите дни са по-бързи от бързоходец; Бягат без да видят добро;
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Преминаха като леки кораби, Като орел, който се спуща върху лова.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Ако река: Ще забравя оплакването си, Ще оставя желанието си, и ще се утеша.
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
В ужас съм от всичките си скърби Зная, че Ти няма да ме имаш за невинен;
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Нечестив ще се считам; Защо, прочее, да се трудя напразно?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Ако се умия със снежна вода, И очистя със сапун ръцете си,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Ти пак ще ме хвърлиш в тинята, Така щото и самите ми дрехи ще се гнусят от мене.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Защото Той не е човек, както съм аз, та да Му отговоря И да дойдем заедно на съд.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Няма посредник помежду ни, Който да тури ръката си върху двама ни,
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Нека оттегли от мене тоягата Си, И ужасът Му да не ме уплашва.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Тогава ще говоря, и няма да се боя от Него; Защото в себе си не съм така уплашен.
