Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Potem je odgovoril Bildád Suhéjec in rekel:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
»Doklej boš govoril te stvari? In kako dolgo bodo besede iz tvojih ust podobne močnemu vetru?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Mar Bog izkrivlja sodbo? Mar Vsemogočni izkrivlja pravico?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Če so tvoji otroci grešili zoper njega in jih je zavrgel zaradi njihovega prestopka,
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
če hočeš zgodaj iskati Boga in narediti ponižno prošnjo Vsemogočnemu,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
če bi bil ti čist in pravičen, bi se on sedaj zaradi tebe zagotovo prebudil in prebivališče tvoje pravičnosti naredil uspešno.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Čeprav je bil tvoj začetek majhen, bi vendar tvoj zadnji konec silno narasel.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Kajti poizvedi, prosim te, o prejšnjem času in se pripravi, da preiskuješ o njihovih očetih
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
(kajti mi smo samo od včeraj in ne vemo nič, ker so naši dnevi na zemlji senca).
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Mar te ne bodo poučili in ti povedali in izustili besed iz svojega srca?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Mar lahko loček zraste brez blata? Mar lahko perunika raste brez vode?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Medtem ko je še v svojem zelenju in ni odtrgana, ovene pred katerimkoli drugim zeliščem.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Takšne so steze vseh, ki pozabljajo Boga in upanje hinavca bo propadlo,
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
katerega upanje bo odrezano, katerega trdno upanje bo pajkova mreža.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Naslonil se bo na svojo hišo, toda ta ne bo obstala; trdno jo bo držal, toda ta ne bo zdržala.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Zelen je pred soncem in njegova veja poganja v njegovem vrtu.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Njegove korenine so ovite okoli kupa in strmi na kraj kamnov.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Če ga uniči iz svojega kraja, potem ga bo ta zatajil, rekoč: ›Nisem te videl.‹
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Glej, to je radost njegove poti in iz zemlje bodo pognali drugi.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Glej, Bog ne bo zavrnil popolnega moža niti ne bo pomagal hudodelcem,
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
dokler tvojih ust ne napolni s smehom in tvojih ustnic z radostjo.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Tisti, ki te sovražijo, bodo oblečeni s sramoto in bivališče zlobnega bo prišlo v nič.«
