Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Тада одговори Вилдад Сушанин и рече:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Докле ћеш тако говорити? И речи уста твојих докле ће бити као силан ветар?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Еда ли Бог криво суди? Или Свемогући изврће правду?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Што су синови твоји згрешили Њему, зато их је дао безакоњу њиховом.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
А ти да потражиш Бога и помолиш се Свемогућем,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Ако си чист и прав, заиста ће се пренути за те и честит ће учинити праведан стан твој;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
И почетак ће твој бити мален, а последак ће ти бити врло велик.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Јер питај пређашњи нараштај, и настани да разабереш од отаца њихових;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Јер смо ми јучерашњи, и не знамо ништа, јер су наши дани на земљи сен.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Неће ли те они научити? Неће ли ти казати и из срца свог изнети речи?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Ниче ли сита без влаге? Расте ли рогоз без воде?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Док се још зелени, док се не покоси, суши се пре сваке траве.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Такве су стазе свих који заборављају Бога, и надање лицемерово пропада.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Његово се надање подлама и уздање је његово кућа паукова;
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Наслони се на кућу своју, али она не стоји тврдо; ухвати се за њу, али се она не може одржати.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Зелени се на сунцу, и у врх врта његовог пружају се огранци његови;
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Жиле његове заплећу се код извора, и на месту каменитом шири се;
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Али кад се ишчупа из места свог, оно га се одриче: Нисам те видело.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Ето, то је радост од његова пута; а из праха ниче други.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Гле, Бог не одбацује доброг, али не прихвата за руку зликовца.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Још ће напунити уста твоја смеха и усне твоје попевања.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Ненавидници твоји обући ће се у срамоту, и шатора безбожничког неће бити.
