Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Tada odgovori Vildad Sušanin i reèe:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Dokle æeš tako govoriti? i rijeèi usta tvojih dokle æe biti kao silan vjetar?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Eda li Bog krivo sudi? ili svemoguæi izvræe pravdu?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Što su sinovi tvoji zgriješili njemu, zato ih je dao bezakonju njihovu.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
A ti da potražiš Boga i pomoliš se svemoguæemu,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Ako si èist i prav, zaista æe se prenuti za te i èestit æe uèiniti pravedan stan tvoj;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
I poèetak æe tvoj biti malen, a pošljedak æe ti biti vrlo velik.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Jer pitaj preðašnji naraštaj, i nastani da razbereš od otaca njihovijeh;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Jer smo mi juèerašnji, i ne znamo ništa, jer su naši dani na zemlji sjen.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Neæe li te oni nauèiti? neæe li ti kazati i iz srca svojega iznijeti rijeèi?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Nièe li sita bez vlage? raste li rogoz bez vode?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Dok se još zeleni, dok se ne pokosi, suši se prije svake trave.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Take su staze svijeh koji zaboravljaju Boga, i nadanje licemjerovo propada.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Njegovo se nadanje podlama i uzdanje je njegovo kuæa paukova;
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Nasloni se na kuæu svoju, ali ona ne stoji tvrdo; uhvati se za nju, ali se ona ne može održati.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Zeleni se na suncu, i uvrh vrta njegova pružaju se ogranci njegovi;
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Žile njegove zapleæu se kod izvora, i na mjestu kamenitu širi se;
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Ali kad se išèupa iz mjesta svojega, ono ga se odrièe: nijesam te vidjelo.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Eto, to je radost od njegova puta; a iz praha nièe drugi.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Gle, Bog ne odbacuje dobroga, ali ne prihvata za ruku zlikovca.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Još æe napuniti usta tvoja smijeha i usne tvoje popijevanja.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Nenavidnici tvoji obuæi æe se u sramotu, i šatora bezbožnièkoga neæe biti.
