Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Då tok Bildad frå Suah til ords og sagde:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
«Kor lenge vil du tala so og lata ordi storma fram?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Kann Gud vel rengja det som rett er? Kann Allvalds-Gud vel rengja rettferd?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Hev dine søner synda mot han, gav han deim deira synd i vald.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Um du søkja til din Gud, og beda Allvalds-Gud um nåde,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
er du då rein og utan svik, då vil han vakna upp for deg og reisa nytt ditt rettferdshus,
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Um og di fortid vesall var, so mykje større vert di framtid.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Ja, spør deg for hjå farne ætter, agt på kva federne fann ut.
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
- Me inkje veit, er frå i går; vårt liv ein skugge er på jordi -
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
dei skal deg læra, gjeva svar med ord ifrå sitt hjartedjup:
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
«Veks sevet vel på turre land? Trivst storren der som vatnet vantar?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Enn stend det grønt, vert ikkje skore, då visnar det fyrr anna gras.»
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
So gjeng det deim som gløymer Gud; og voni glepp for gudlaus mann.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Hans tillit sunderskori vert, hans tiltru vert til kongurvev;
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Det hus han styd seg til, det dett; det som han triv til, stend’kje fast.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Han saftfull veks, med soli skin; hans greiner yver hagen heng,
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
og roti kring steinrøysar smett, og smyg seg inn imillom steinar.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Men vert han riven frå sin stad, so hugsar staden han ei meir.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Sjå det er gleda på hans veg; or moldi skyt ein annan fram.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Men Gud vanvyrder ei den reine; dei vonde tek han ei i handi.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Han enn din munn med lått skal fylla og lipporne med gledesong;
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
men skammi klæda skal din fiend’; gudløysetjeld finst ikkje meir.»
