Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Respondens autem Baldad Suhites, dixit:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Usquequo loqueris talia, et spiritus multiplex sermones oris tui?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Numquid Deus supplantat iudicium? aut Omnipotens subvertit quod iustum est?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Etiam si filii tui peccaverunt ei, et dimisit eos in manu iniquitatis suae:
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Tu tamen si diluculo consurrexeris ad Deum, et Omnipotentem fueris deprecatus:
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Si mundus et rectus incesseris, statim evigilabit ad te, et pacatum reddet habitaculum iustitiae tuae:
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
In tantum, ut si priora tua fuerint parva, et novissima tua multiplicentur nimis.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Interroga enim generationem pristinam, et diligenter investiga patrum memoriam:
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
(Hesterni quippe sumus, et ignoramus quoniam sicut umbra dies nostri sunt super terram.)
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Et ipsi docebunt te: loquentur tibi, et de corde suo proferent eloquia.
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Numquid vivere potest scirpus absque humore? aut crescere carectum sine aqua?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Cum adhuc sit in flore, nec carpatur manu, ante omnes herbas arescit:
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Sic viae omnium, qui obliviscuntur Deum, et spes hypocritae peribit:
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Non ei placebit vecordia sua, et sicut tela aranearum fiducia eius.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Innitetur super domum suam, et non stabit: fulciet eam, et non consurget:
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Humectus videtur antequam veniat Sol, et in ortu suo germen eius egredietur.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Super acervum petrarum radices eius densabuntur, et inter lapides commorabitur.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Si absorbuerit eum de loco suo, negabit eum, et dicet: Non novi te.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Haec est enim laetitia viae eius, ut rursum de terra alii germinentur.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Deus non proiiciet simplicem, nec porriget manum malignis:
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Donec impleatur risu os tuum, et labia tua iubilo.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Qui oderunt te, induentur confusione: et tabernaculum impiorum non subsistet.
