Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
E BILDAD Suhita rispose, e disse:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Infino a quando proferirai tali ragionamenti, E [saranno] le parole della tua bocca [come] un vento impetuoso?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Iddio pervertirebbe egli il giudicio? L'Onnipotente pervertirebbe egli la giustizia?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Se i tuoi figliuoli hanno peccato contro a lui, Egli altresì li ha dati in mano del lor misfatto.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
[Ma] quant'è a te, se tu ricerchi Iddio, E chiedi grazia all'Onnipotente;
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Se tu [sei] puro e diritto, Certamente egli si risveglierà di presente in favor tuo, E farà prosperare il tuo giusto abitacolo.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
E la tua condizione di prima sarà stata piccola, E l'ultima diventerà grandissima.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Perciocchè domanda pur le età primiere, E disponti ad informarti da' padri loro;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Imperocchè, quant'è a noi, [siamo sol da] ieri in qua, E non abbiamo intendimento; Perchè i nostri giorni [son] come un'ombra sopra la terra;
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Non insegnerannoti essi, [e non] parlerannoti, E non trarranno essi fuori ragionamenti dal cuor loro?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Il giunco sorgerà egli senza pantano? L'erba de' prati crescerà ella senz'acqua?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
E pure, mentre [è] ancor verde, e non [è] ancora segata, Si secca avanti ogni [altra] erba.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Tali [son] le vie di tutti quelli che dimenticano Iddio, E [così] perirà la speranza dell'ipocrita;
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
La cui speranza sarà troncata, E la cui confidanza [sarà] una casa di ragnolo.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Egli si appoggerà in su la casa sua, ma quella non istarà ferma; Egli si atterrà ad essa, ma ella non istarà in piè.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
[Egli] è verdeggiante al sole, E i suoi rami si spandono fuori in sul giardino, nel quale è piantato;
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Le sue radici s'intralciano presso alla fonte, Egli mira la casa di pietra.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Ma, se alcuno lo manderà in ruina, [divellendolo dal luogo suo], [Questo] lo rinnegherà dicendo: Io non ti vidi [giammai].
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Ecco, tale [è] l'allegrezza della sua via, E dalla polvere ne germoglieranno altri.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Ecco, Iddio non disdegna l'[uomo] intiero; Ma altresì non presta la mano a' maligni.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Ancora empierà egli la tua bocca di riso, E le tue labbra di giubilo.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Quelli che ti odiano saranno vestiti di vergogna; Ma il tabernacolo degli empi non sarà [più].
