Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Felelt a Súachbeli Bildád és mondta:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Meddig beszélsz efféléket? hatalmas szél szádnak mondásai!
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Vajon Isten jogot ferdít-e, avagy igazságot ferdít-e a Mindenható?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Ha fiaid vétkeztek ellene, odabocsátotta őket bűnük kezébe.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Ha te keresve fordulnál Istenhez s a Mindenhatóhoz könyörögnél;
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
ha tiszta és egyenes vagy: bizony most virrasztana feletted s békét adna igazságos hajlékodnak;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
s ha csekély volt múltad, a te jövőd felette nagy lesz.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Mert kérdezd csak az előbbi nemzedéket s figyelj őseik kutatására;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
mert mi tegnapiak vagyunk és nincs tudomásunk, mert árnyék napjaink a földön!
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Nemde ők oktatnak majd téged, megmondják neked és szivökből fakasztanak szavakat:
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Magasra nő-e a sás mocsár nélkül, nagyra-e a káka víz híján?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Még rügyében van, le nem szakítható, és minden fűnél előbb szárad el.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Ilyenek az útjai mind az Istenről feledkezőknek s az istentelennek reménye elvész.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
A kinek megszakad a bizodalma és pókháló a menedéke;
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
rátámaszkodik házára, de meg nem áll, hozzá kapaszkodik, de nem marad meg.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Nedvében álló ő a nap előtt, s kertjén túl tejed a hajtása;
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
kőhalmon fonódnak össze gyökerei, kőházat szemel ki magának.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Ha kipusztítják helyéből, megtagadja őt: nem láttalak!
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Lám, az az útjának a vígsága s a porból mások sarjadnak ki.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Lám, Isten nem veti még a gáncstalant s nem fogja kézen a gonosztevőket.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
A míg nevetéssel tölti szájadat s ajkaidat rivalgással,
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
gyűlölőid szégyent öltenek, s nincs meg a gonoszoknak sátra.
