Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Mais, répondant, Baldad, le Suhite, dit:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Jusques à quand diras-tu de telles choses, et les paroles de ta bouche seront-elles comme un vent qui souffle de tout côté?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Est-ce que Dieu pervertit le jugement, ou le Tout-Puissant subvertit-il la justice?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Quand même tes enfants auraient péché contre lui, et qu’il les aurait abandonnés à la main de leur iniquité,
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Si toi cependant tu te lèves au point du jour pour aller vers Dieu, et que tu pries le Tout-Puissant;
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Si tu marches pur et droit, aussitôt il s’éveillera pour toi, et il donnera la paix à la demeure de ta justice;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Tellement que, si tes premiers biens ont été peu de chose, tes derniers seront extrêmement augmentés.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Interroge, en effet, la génération passée, et consulte avec soin la mémoire des pères;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
(Car nous sommes d’hier, et nous ignorons que nos jours sur la terre sont comme une ombre.)
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Et eux-mêmes t’instruiront; ils te parleront, et c’est de leur cœur qu’ils tireront leurs paroles
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Est-ce que le jonc peut verdir sans humidité, ou le carex croître sans eau?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Lorsqu’il est encore en fleur, et qu’il n’a pas été cueilli par une main, il sèche avant toutes les herbes.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Ainsi sont les voies de tous ceux qui oublient Dieu, et ainsi périra l’espoir de l’impie.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Sa folie ne lui plaira pas, et sa confiance est comme la maison de l’araignée,
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Il s’appuiera sur sa maison, et elle ne tiendra pas debout; il l’étayera, et elle ne subsistera pas.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Il paraît humide avant que vienne le soleil, et à son lever, son germe sortira de terre.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Ses racines se multiplieront sur un tas de pierres, et il s’arrêtera parmi des cailloux.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Si on l’arrache de sa place, elle le reniera et dira: Je ne te connais pas.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
C’est là, en effet, la joie de sa voie, que d’autres germent ensuite de la terre.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Dieu ne rejette pas un homme simple, et il ne tendra pas la main à des méchants,
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Jusqu’à ce qu’un sourire remplisse ta bouche et un cri de joie tes lèvres.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Ceux qui te haïssent seront couverts de confusion, et le tabernacle des impies ne subsistera pas.
