Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Et Bildad, le Shukhite, répondit et dit:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Jusques à quand diras-tu ces choses, et les paroles de ta bouche seront-elles un vent impétueux?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Est-ce que Dieu pervertit le droit? Le Tout-puissant pervertira-t-il la justice?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Si tes fils ont péché contre lui, il les a aussi livrés en la main de leur transgression.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Si tu recherches Dieu et que tu supplies le Tout-puissant,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Si tu es pur et droit, certainement il se réveillera maintenant en ta faveur, et rendra prospère la demeure de ta justice;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Et ton commencement aura été petit, mais ta fin sera très grande.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Car interroge, je te prie, la génération précédente, et sois attentif aux recherches de leurs pères;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Car nous sommes d’hier et nous n’avons pas de connaissance, car nos jours sont une ombre sur la terre.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Ceux-là ne t’enseigneront-ils pas, ne te parleront-ils pas, et de leurs cœurs ne tireront-ils pas des paroles?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Le papyrus s’élève-t-il où il n’y a pas de marais? Le roseau croît-il sans eau?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Encore dans sa verdeur, sans qu’on l’ait arraché, avant toute herbe il sèche.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Tels sont les sentiers de tous ceux qui oublient Dieu; et l’attente de l’impie périra;
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Son assurance sera retranchée, et sa confiance sera une toile d’araignée:
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Il s’appuiera sur sa maison, et elle ne tiendra pas; il s’y cramponnera, et elle ne restera pas debout.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Il est verdoyant devant le soleil, et son rameau s’étend sur son jardin;
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Ses racines s’entrelacent dans un tas de rocaille, il voit la demeure des pierres;
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
S’Il l’ôte de sa place, celle-ci le désavouera: Je ne t’ai pas vu!
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Telles sont les délices de ses voies; et de la poussière, d’autres germeront.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Voici, Dieu ne méprisera pas l’homme parfait, et ne soutiendra pas les mains des méchants:
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Tandis qu’il remplira ta bouche de rire et tes lèvres de chants de joie,
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Ceux qui te haïssent seront revêtus de honte, et la tente des méchants ne sera plus.
