Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Alors Baldad de Suhé prit la parole et dit:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Jusques à quand tiendras-tu ces discours, et tes paroles seront-elles comme un souffle de tempête?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Est-ce que Dieu fait fléchir le droit, ou bien le Tout-Puissant renverse-t-il la justice?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Si tes fils ont péché contre lui, il les a livrés aux mains de leur iniquité.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Pour toi, si tu as recours à Dieu, si tu implores le Tout-Puissant,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
si tu es droit et pur, alors il veillera sur toi, il rendra le bonheur à la demeure de ta justice;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
ton premier état semblera peu de chose, tant le second sera florissant.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Interroge les générations passées, sois attentif à l’expérience des pères: —
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
car nous sommes d’hier, et nous ne savons rien, nos jours sur la terre passent comme l’ombre; —
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
ne vont-ils pas t’enseigner, te parler, et de leur cœur tirer des sentences:
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
« Le papyrus croît-il en dehors des marais? Le jonc s’élève-t-il sans eau?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Encore tendre, sans qu’on le coupe, il sèche avant toute herbe.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Telles sont les voies de tous ceux qui oublient Dieu; l’espérance de l’impie périra.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Sa confiance sera brisée; son assurance ressemble à la toile de l’araignée.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Il s’appuie sur sa maison, et elle ne tient pas; il s’y attache, et elle ne reste pas debout.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Il est plein de vigueur, au soleil, ses rameaux s’étendent sur son jardin,
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
ses racines s’entrelacent parmi les pierres, il plonge jusqu’aux profondeurs du roc.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Si Dieu l’arrache de sa place, sa place le renie: Je ne t’ai jamais vu.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
C’est là que sa joie se termine, et du même sol d’autres s’élèveront après lui. »
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Non, Dieu ne rejette pas l’innocent, il ne prend pas la main des malfaiteurs.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Il remplira ta bouche d’éclats de rire, et mettra sur tes lèvres des chants d’allégresse.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Tes ennemis seront couverts de honte, et la tente des méchants disparaîtra.
