Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Then responded Bildad the Shuhite, and said: —
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
How long wilt thou speak these things? Or, as a mighty wind, shall be the sayings of thy mouth?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Should, GOD, pervert justice? Or, the Almighty, pervert righteousness?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Though, thy children, sinned against him, and he delivered them into the hand of their transgression,
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Yet, if, thou thyself, wilt diligently seek unto GOD, —and, unto the Almighty, wilt make supplication;
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
If, pure and upright, thou thyself, art, surely, now, will he answer thy prayer, and will prosper thy righteous habitation:
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
So shall thy beginning appear small, —when, thy latter end, he shall greatly increase!
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
For inquire, I pray thee, of a former generation, and prepare thyself for the research of their fathers; —
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
For, of yesterday, are, we, and cannot know, for, a shadow, are our days upon earth:
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Shall, they, not teach thee—tell thee, and, out of their memory, bring forth words?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Can the paper-reed grow up, without a marsh? Or the rush grow up, without water?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Though while still, in its freshness, it be not plucked off, yet, before any kind of grass, it doth wither:
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
So, shall be the latter end of all who forget GOD, and, the hope of the impious, shall perish:
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Whose trust shall be contemptible, —and, a spider’s web, his confidence:
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
He leaneth upon his house, and it will not stand, he holdeth it fast, and it will not remain erect.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Full of moisture he is, before the sun, and, over his garden, his shoot goeth forth:
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Over a heap, his roots are entwined, a place of stones, he descrieth;
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
If one destroy him out of his place, then will it disown him [saying] —I have not seen thee.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Lo! that, is the joy of his way, —and, out of the dust, shall others spring up.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Lo! GOD, will not reject a blameless man, neither will he grasp the hand of evil-doers:
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
At length he shall fill with laughter thy mouth, and thy lips, with a shout of triumph:
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
They who hate thee, shall be clothed with shame, but, the tent of the lawless, shall not be!
