Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
And Bildad the Shuhite answers and says:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
“Until when do you speak these things? And a strong wind—sayings of your mouth?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Does God pervert judgment? And does the Mighty One pervert justice?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
If your sons have sinned before Him, And He sends them away, By the hand of their transgression,
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
If you seek for God early, And make supplication to the Mighty,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
If you [are] pure and upright, Surely now He wakes for you, And has completed The habitation of your righteousness.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
And your beginning has been small, And your latter end is very great.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
For inquire, please, of a former generation, And prepare for a search of their fathers,
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
For we [are] of yesterday, and we do not know, For our days [are] a shadow on earth.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Do they not show you—speak to you, And from their heart bring forth words?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Does a rush rise without a marsh? A reed increase without water?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
While it [is] in its budding—uncropped, Even before any herb it withers.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
So [are] the paths of all forgetting God, And the hope of the profane perishes,
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Whose confidence is loathsome, And the house of a spider his trust.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
He leans on his house—and it does not stand, He takes hold on it—and it does not abide.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
He [is] green before the sun, And over his garden his branch goes out.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
His roots are wrapped by a heap, He looks for a house of stones.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
If [one] destroys him from his place, Then it has feigned concerning him, I have not seen you!
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Behold, this [is] the joy of His way, And from the dust others spring up.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Behold, God does not reject the perfect, Nor takes hold on the hand of evildoers.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
While He fills your mouth with laughter, And your lips with shouting,
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Those hating you put on shame, And the tent of the wicked is not!”
