Jób 7
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
“Githĩ mũndũ ndakoragwo na ũtungata mũritũ gũkũ thĩ? Githĩ matukũ make matihaana o ta ma mũndũ mwandĩke wĩra?
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
O ta ngombo ĩkwĩrirĩria ciĩruru cia hwaĩ-inĩ, o na kana ta mũndũ mwandĩke ũgũthethũkĩra mũcaara wake-rĩ,
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
ũguo nĩguo niĩ ngaĩirwo mĩeri ya tũhũ, na ngatuĩrwo atĩ ũtukũ ndaarage ndĩ na kĩeha.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
Rĩrĩa ndakoma ndĩyũragia atĩrĩ, ‘Ndĩrĩũkĩra rĩ?’ Ũtukũ ũkaraiha, na ngaraara ngĩĩgarũra nginya gũgakĩa.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
Mwĩrĩ wakwa ũiyũrĩtwo nĩ igunyũ na ngũcĩ, nakĩo gĩkonde gĩakwa gĩatũkangĩte na gĩgatogota.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
“Matukũ makwa maraathira na ihenya rĩkĩrĩte rĩa kanyamũ karĩa gakonjithanagia uuthi ngoora ĩgĩtumwo, magagĩkinya mũthia itarĩ na kĩĩrĩgĩrĩro.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
Wee Ngai-rĩ, ririkana atĩ muoyo wakwa no ta mĩhũmũ; namo maitho makwa matigacooka kuona ũndũ mwega rĩngĩ.
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Riitho rĩrĩa rĩranyona rĩtigacooka kũnyona rĩngĩ; mũkaanjaria, no ndigakorwo ho.
O ta ũrĩa itu rĩthiiaga rĩkabuĩria, ũguo noguo ũrĩa ũthiiaga mbĩrĩra-inĩ atacookaga kuoneka. (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
Ndagacooka kũinũka gwake mũciĩ; harĩa aaikaraga ndagacooka kuonwo ho.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
“Nĩ ũndũ ũcio-rĩ, ndigũkira; ngwaria nĩ ũndũ wa ũrĩa roho wakwa ũrĩ na ruo, ndĩtetere nĩ ũndũ wa ũrĩa ngoro yakwa ĩrĩ na marũrũ.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
Niĩ-rĩ, ndĩ iria rĩa maaĩ, kana nyamũ ĩrĩa nene ĩtũũraga iria thĩinĩ kũrĩa kũriku, atĩ nĩkĩo nangagĩrwo?
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
Rĩrĩa ngwĩciiria ũrĩrĩ wakwa nĩguo ũkũũhooreria, na atĩ gĩtanda gĩakwa no kĩĩniinĩre gũteta-rĩ,
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
o na hĩndĩ ĩyo ũũmakagia na irooto, o na ũkanjiguithia guoya na cioneki,
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
nĩ ũndũ ũcio ngathuura kaba gũitwo, na gĩkuũ, handũ ha gũikara na mwĩrĩ ũyũ wakwa.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
Nĩthũire muoyo wakwa; ndikwenda gũtũũra nginya tene. Tigana na niĩ tondũ matukũ makwa no ma tũhũ.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
“Mũndũ-rĩ, akĩrĩ kĩ, tondũ ũmwĩkĩrĩire ũguo, na ũkamũrũmbũyia mũno ũguo,
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
atĩ ũmũthuthuuragia ngoro o rũciinĩ, na ũkamũgeragia mahinda mothe?
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
Kaĩ gũtarĩ hĩndĩ ũgaatiga gũikara ũndorete, kana ũtigane na niĩ o na kahinda kanini?
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
Angĩkorwo nĩnjĩhĩtie-rĩ, nĩ atĩa niĩ ngwĩkĩte, Wee mũrori wa andũ? Nĩ kĩĩ gĩtũmĩte ũnjorote? Kaĩ nduĩkĩte mũrigo harĩwe?
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Nĩ kĩĩ kĩragiria ũnjohere mahĩtia makwa na ũndekere mehia makwa? Nĩgũkorwo ndĩ hakuhĩ gũkoma tĩĩri-inĩ; nawe nĩũkanjaria no ndigakorwo ho.”
