Jób 7
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
¿ Not [does] service [belong] to humankind (on *Q(k)*) earth and like [the] days of a hired laborer [are] days? his.
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
Like a slave [who] he pants for shade and like a hired laborer [who] he longs for wage[s] his.
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
So I have been allotted for myself months of worthlessness and nights of trouble people have allotted to me.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
If I lay down and I will say when? will I arise and it will continue evening and I will be surfeited restlessness until twilight.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
It is clothed flesh my maggot[s] (and clod[s] of *Q(K)*) dust skin my it has hardened and it has run.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
Days my they have been swift more than a weaver's shuttle and they have come to an end with not hope.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
Remember that [is] a breath life my not it will return eye my to see good.
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Not it will observe me an eye of sight eyes your [will be] on me and there not [will be] me.
It vanishes a cloud and it has gone thus [one who] has gone down Sheol not he will come up. (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
Not he will return again to house his and not it will acknowledge him again place his.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
Also I not I will restrain mouth my I will speak in [the] distress of spirit my I will complain in [the] bitterness of soul my.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
¿ [the] sea [am] I Or? [the] sea monster that you will set over me a guard.
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
If I said it will comfort me couch my it will carry in complaint my bed my.
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
And you will dismay me by dreams and from visions you will terrify me.
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
And it chose strangling self my death more than bones my.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
I reject not for ever I will live cease from me for [are] a breath days my.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
What? [is] humankind that you will make great him and that you will set to him heart your.
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
And you have visited him to mornings to moments you test him.
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
How long? not will you look away from me not will you let alone? me until swallow I spittle my.
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
I have sinned what? do I do - to you O watcher of humankind why? have you set me to a target of you and I have become on myself a burden.
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
And why? - not will you forgive transgression my so may you take away? iniquity my for now to the dust I will lie down and you will look for me and there not [will be] me.
