< Jób 7 >

1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
Wala bay lisod nga buluhaton sa tagsatagsa nga tawo sa yuta? Dili ba ang iyang mga adlaw sama sa mga adlaw sa sinuholang tawo?
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
Sama sa ulipon nga nagtinguha gayod sa landong sa kagabhion, sama sa sinuholang tawo nga nagapangita sa iyang suhol—
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
busa naglahutay ako sa mga bulan sa kaalautan; gihatagan ako sa kagabhion nga puno sa kalisdanan.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
Sa dihang magahigda na ako, moingon ako sa akong kaugalingon, 'Kanus-a pa ako mobangon ug kanus-a ba matapos ang kagabhion?' Kanunay akong maglimbaglimbag hangtod sa pagkabanagbanag.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
Ang akong unod nalukop na sa mga ulod ug sa nagtibugol nga abog; ang mga nuka sa akong panit namurot na, unya namuto ug makaluod.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
Ang akong mga adlaw mas labing paspas kay sa lansadera sa maghahabol; milabay kini nga walay paglaom.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
O Dios, hinumdomi ang akong kinabuhi nga usa lamang ka gininhawa; ang akong mga mata dili na makakita sa maayo.
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Ang mata sa Dios nga nagatan-aw kanako, dili na makakita kanako; ang mata sa Dios ilantaw kanako, apan mawala na ako.
9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)
Sama sa panganod nga mahurot ug mahanaw, mao usab kaninyo nga mokanaog sa Seol dili na gayod mobalik sa ibabaw. (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
Dili na gayod siya mobalik sa iyang pinuy-anan; ni makaila pa kaniya sa iyang dapit.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
Busa dili ako mopugong sa akong baba; mosulti ako sa kaguol sa akong espiritu; mag-agulo ako sa kapait sa akong kalag.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
Dagat ba ako o usa ka mabangis nga mananap sa dagat nga magbutang ka man ug usa ka magbalantay alang kanako?
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
Sa dihang moingon ako, 'Ang akong higdaanan molipay kanako, ug ang akong banig mohupay sa akong inagulo,'
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
unya gihadlok mo ako sa mga damgo ug gilisang ako pinaagi sa mga panan-awon,
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
aron nga palabihon pa nako ang malumsan ug mamatay kay sa pagtipig niining akong kabukogan.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
Giluod ako sa akong kinabuhi; dili na ako buot pa nga mabuhi sa kanunay; pasagdi ako nga mag-inusara kay kawang na man ang akong mga adlaw.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
Unsa ba ang tawo nga gitagad mo man siya, nga gihunahuna mo man gayod siya,
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
nga gibantayan mo man siya matag buntag ug gisulayan sa matag gutlo?
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
Hangtod kanus-a ka pa ba mohunong sa pagsud-ong kanako, nga pasagdan mo akong mag-inusara hangtod nga matulon ko ang akong kaugalingong laway?
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
Bisan kung nakasala ako, unsa man ang mabuhat niini alang kanimo, ikaw nga magbalantay sa katawhan? Nganong ako man ang imong gipunting, aron ba nga mahimo akong palas-onon alang kanimo?
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Nganong dili mo man ako pasayloon ang akong kalapasan, ug kuhaon ang akong kasaypanan? Kay karon naghigda ako sa abog; magapangita ka pag-ayo kanako, apan mawala na ako.”

< Jób 7 >