Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Entonces Job respondió:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
¡Oh, si se pesara mi angustia, y se pusiera igualmente en balanza juntamente con mi ruina!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
¡Pesarían ahora más que la arena del mar! Por eso mis palabras fueron precipitadas,
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
porque en mí están clavadas las flechas de ʼEL-Shadday. Mi espíritu sorbe su veneno, y terrores de ʼElohim me combaten.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
¿Rebuzca el asno montés junto a la hierba? ¿Muge el buey junto a su pasto?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
¿Se comerá lo insípido sin sal? ¿Hay sabor en la clara del huevo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Las cosas que mi alma rehusaba tocar son ahora mi alimento nauseabundo.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
¡Quién me diera obtener mi petición, y que ʼElohim me otorgue lo que tanto anhelo!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
¡Que ʼElohim se digne aplastarme, que suelte su mano y acabe conmigo!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Eso sería mi consuelo, y aun en medio de mi dolor que no da tregua, saltaría de gozo, porque no negué las Palabras del Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
¿Cuál es mi fuerza para seguir esperando? ¿Cuál es mi propósito para que tenga aún paciencia?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
¿Es mi fortaleza como la de las piedras, o mi cuerpo es de bronce?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
¿Puedo sostenerme sobre nada? ¿No fue todo auxilio alejado de mí?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Para el hombre desconsolado debe haber bondad de su amigo, a fin de que no abandone el temor a ʼEL-Shadday.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mis hermanos me traicionaron como un torrente. Pasan como corrientes impetuosas
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
que van turbias a causa del deshielo, y la nieve que se deshace en ellas.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
En el tiempo del calor se desvanecen. Al calentarse desaparecen, se extinguen de su lugar.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Se apartan de la senda de su rumbo, van menguando y se pierden.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Las caravanas de Temán fijan su mirada en ellas, los viajeros de Sabá tienen su esperanza en ellas,
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
pero son avergonzados en su esperanza, pues llegan hasta ellas y quedan defraudados.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
En verdad ustedes son ahora como ellos. Ven un terror y temen.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
¿Yo les dije: Tráiganme algo? ¿O: Paguen de su hacienda por mí?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
¿O: Líbrenme de la mano del enemigo? ¿O: Rescátenme del poder del opresor?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Instrúyeme y me callaré. Hazme entender en qué erré.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
¡Cuán dolorosas son las palabras honestas! ¿Pero qué prueba su reprensión?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
¿Piensan ustedes censurar palabras y los dichos de un desesperado que son como el viento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Ustedes aun echan suertes sobre los huérfanos y regatean con su amigo.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Ahora pues, dígnense mirarme y opinen si miento delante de ustedes.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Les ruego que desistan. Que no haya iniquidad. Sí, que mi justicia aún permanezca.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
¿Hay iniquidad en mi lengua? ¿Mi paladar no distingue lo destructivo?
