Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Entonces Job respondió,
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
“Oh, si mi angustia fuera pesada, ¡y toda mi calamidad puesta en la balanza!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Por ahora sería más pesado que la arena de los mares, por lo que mis palabras han sido precipitadas.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Porque las flechas del Todopoderoso están dentro de mí. Mi espíritu bebe su veneno. Los terrores de Dios se han puesto en marcha contra mí.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
¿El burro salvaje rebuzna cuando tiene hierba? ¿O el buey baja sobre su forraje?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
¿Puede comerse sin sal lo que no tiene sabor? ¿O hay algún sabor en la clara del huevo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Mi alma se niega a tocarlos. Para mí son como una comida repugnante.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
“Oh, que pueda tener mi petición, que Dios me conceda lo que anhelo,
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
incluso que le gustaría a Dios aplastarme; ¡que soltara la mano y me cortara!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Que siga siendo mi consuelo, sí, déjame exultar en el dolor que no perdona, que no he negado las palabras del Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
¿Cuál es mi fuerza, para que espere? ¿Cuál es mi fin, que debo ser paciente?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
¿Es mi fuerza la de las piedras? ¿O mi carne es de bronce?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
¿No es que no tengo ayuda en mí, que la sabiduría se aleja de mí?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
“Al que está a punto de desfallecer, se le debe mostrar la bondad de su amigo; incluso a quien abandona el temor del Todopoderoso.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mis hermanos han actuado con engaño como un arroyo, como el cauce de los arroyos que pasan;
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
que son negros a causa del hielo, en la que se esconde la nieve.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
En la estación seca, desaparecen. Cuando hace calor, se consumen fuera de su lugar.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Las caravanas que viajan junto a ellos se alejan. Suben a los desechos y perecen.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Las caravanas de Tema miraban. Las compañías de Saba les esperaban.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Estaban angustiados porque estaban confiados. Llegaron allí y se confundieron.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Por ahora no eres nada. Ves un terror y tienes miedo.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
¿Acaso he dicho alguna vez: “Dame”? o, “¿Ofrece un regalo para mí de tu sustancia?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
o “Líbrame de la mano del adversario”. o: “Redímeme de la mano de los opresores”.
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
“Enséñame y callaré. Haz que entienda mi error.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
¡Qué fuertes son las palabras de rectitud! Pero tu reprimenda, ¿qué reprende?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
¿Pretendes reprobar las palabras, ya que los discursos de quien está desesperado son como el viento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Sí, incluso echarías suertes por los huérfanos, y hacer mercancía de su amigo.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Ahora, pues, complácete en mirarme, porque seguramente no te mentiré en la cara.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Por favor, vuelva. Que no haya injusticia. Sí, regresa de nuevo. Mi causa es justa.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
¿Hay injusticia en mi lengua? ¿Mi gusto no puede discernir las travesuras?
