< Jób 6 >

1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Entonces Job respondió:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
“Si se pudiera pesar mi dolor y poner mis problemas en una balanza
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
serían más pesados que la arena del mar. Por eso hablé tan precipitadamente.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Porque las flechas del Todopoderoso están en mí; su veneno mina mi espíritu. Los terrores de Dios están alineados contra mí.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
¿No rebuznan los burros salvajes cuando se les acaba la hierba? ¿No gime el ganado cuando no tiene comida?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
¿Se puede comer sin sal algo que no tiene sabor? ¿Tiene algún sabor la clara del huevo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
No puedo tocar ningún alimento, ¡la sola idea me hace sentir enfermo!
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
¡Oh, si pudiera tener lo que realmente quiero, que Dios me diera lo que más deseo!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
¡Que Dios estuviera dispuesto a aplastarme hasta la muerte, que me dejara morir!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Pero aún me consuela saber, haciéndome feliz a través del dolor interminable, que nunca he rechazado las palabras de Dios.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
“¿Por qué debo seguir esperando si no tengo fuerzas? ¿Por qué debo seguir adelante si no sé lo que me va a pasar?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
¿Acaso soy fuerte como una roca? ¿Acaso soy de bronce?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
¿Cómo puedo ayudarme a mí mismo ahora que cualquier posibilidad de éxito ha desaparecido?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Quien no es amable con un amigo ha dejado de respetar al Todopoderoso.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mis hermanos han actuado con el mismo engaño que un arroyo del desierto, aguas caudalosas en el desierto que se desvanecen.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
El arroyo se desborda cuando está lleno de hielo oscuro y nieve derretida,
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
pero con el calor se seca y desaparece, esfumándose de donde estaba.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Las caravanas de camellos se apartan para buscar agua, pero no la encuentran y mueren.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Las caravanas de Tema buscaron, los viajeros de Saba se confiaron,
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
pero sus esperanzas se desvanecieron: llegaron y no encontraron nada.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
“Ahora no ayudan en nada. Así de simple: ven mi problema y tienen miedo.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
¿Les he pedido algo? ¿Acaso les he pedido que sobornen a alguien a mi favor, usando su propio dinero?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
¿Les he pedido que me rescaten de un enemigo? ¿Les he pedido que me salven de mis opresores?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Explíquenme esto y me callaré. Muéstrenme en qué me equivoco.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Las palabras sinceras son dolorosas, ¿pero qué prueban sus argumentos?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
¿Van a discutir sobre lo que he dicho, cuando las palabras de alguien desesperado deberían dejar que el viento se las lleve?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
¡Son capaces de jugar a los dados para ganarle un huérfano, así como son capaces de regatear con su amigo!
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
¡Mírenme a los ojos y digan si les miento en la cara!
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
¡No hablen así! ¡No sean injustos! Lo que digo es correcto.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
No estoy diciendo mentiras. ¿Acaso no sabría yo mismo si me equivoco?”

< Jób 6 >